Jedna z dominant starého Jeruzaléma slaví kulaté výročí. Před 160 lety položili na rozkaz rakouského císaře Františka Josefa I. stavitelé základní kámen tzv. Rakouského hospicu - výchozího místa pro poutníky do Svaté země. Osud slavné budovy od té doby věrně kopíruje dramatické dějiny tohoto místa. Za otiskem mocnářského biedermeieru v netypicky orientálních kulisách se vydal zpravodaj ČT Jakub Szántó.
Kde poutníci hledali klid? V kousku císařské elegance uprostřed Jeruzaléma
Dost možná byl útočištěm pro řadu cestovatelů ze střední Evropy. I když rakouský hospic svou podobou příliš nezapadá do orientálního zátiší, se Starým městem měl dost času srůst. Ostatně už v polovině 19. století zde vznikl na popud tehdejšího císaře Františka Josefa I., který kromě rakouské koruny nesl i titul dědičný král jeruzalémský.
„V polovině 19. století se měnil politický kontext na Blízkém východě. Osmanská říše začíná oslabovat, což posílila ambice evropských mocností posílit svou přítomnost,“ vysvětluje rektor hospicu Marcus Stephan Bugnyar.
První evropský hospic v Jeruzalémě slaví 160 let (zdroj: ČT24)
Díky honosné budově se Rakouské císařství stalo vůbec první evropskou mocností, která v Jeruzalémě vybudovala pro své poutníky důstojné ubytování. Historie zdejšího hospicu je navíc otiskem postupného přerodu polozapomenutého města v centru tří světových náboženství.
Kdysi legendární město získávalo zašlý věhlas díky investicím francouzského císařství, ruské říše, krétského království nebo židovských magnátů Rothschilda či Montefioreho. Dobu rozkvětu ale přerušily obě světové války či začátek izraelsko-arabského konfliktu. To vše se do důstojných komnat budovy promítlo. „V letech 1946–1947 se hospic proměnil v lazaret pro postižené i pro zraněné. Po roce 1948 ho obsadila jordánská armáda,“ dodává Bugnyar.
Knihovna Rakouského hospicu
Do rakouských rukou se vrátil až v roce 1985, teprve poté začal sloužit svému původnímu účelu. Možná s jedinou výjimkou – stále více se zde stírá rozdíl mezi poutníkem a novodobým turistou.