Zprávy o Karimově smrti potvrdila uzbecká vláda

Turecký premiér Binali Yildirim během dnešního jednání vlády vyjádřil soustrast s úmrtím vůdce spřátelené země. „Uzbecký prezident Islam Karimov odešel. Kéž jej provází boží milost a požehnání, Turecko sdílí bolest a žal uzbeckého lidu,“ řekl podle televizních záběrů ze schůze vlády.

Uzbekistánu už podle Interfaxu kondoloval také ruský prezident Vladimir Putin. Ten vyšle na pohřeb delegaci vedenou premiérem Dmitrijem Medvěděvem.

Uzbecké úřady mezitím zakázaly imámům, tedy muslimským duchovním, zmiňovat Karimova během pátečních modliteb v mešitách, uvedla agentura Fergana sodvoláním na zdroje z okolí hlavního muftího země. Zákaz byl prý vydán ústně. V mešitách bylo podle věřících dnes mnohem více policistů než v jiný pátek a také bezpečnostní prohlídky byly důkladnější. „Mulla ani jednou nezmínil vedení státu, včetně Islama Karimova,“ citovala Fergana nejmenovaného muslima. 

Zemi hrozí nástup islámských radikálů

Karimov vládl Uzbekistánu tvrdou rukou od roku 1989, nejprve jako komunistický vůdce a po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 jako prezident. Sám se stylizoval do role ochránce stability v zemi sousedící s neklidným Afghánistánem. Kritici ho obviňovali, že hrozbu islamistů využívá jako záminku k potlačení jakéhokoli disentu.

Agentura Reuters už ve čtvrtek přinesla informaci o mobilizaci pracovníků, kteří mají uklidit centrum Samarkandu – Karimovova rodiště. To hodnotila média jako možnou přípravu na pohřeb.

Podle pozorovatelů hrozí největší středoasijské zemi se 32 miliony obyvatel destabilizace, pád do chaosu i nástup islámských radikálů. Až dva tisíce dobrovolníků IS ze středoasijských republik a v posledních měsících radikálové z IS se zaměřují na rekrutování bojovníků z bývalého Sovětského svazu, obzvláště Uzbeků.

Středoasijská země navíc trpí ekonomickými problémy dvou z jejích nejvýznamnějších hospodářských partnerů – Ruska a Číny.

Kdo do čela? Otázka, kterou země čtvrtstoletí nemusela řešit

Čeká tak zemi po konci autoritářského symbolu svobodný boj? Optimismus mezi pozorovateli příliš nevládne. Dosavadní stabilitu totiž mohou znovu přehlušit intriky a dohady, tamní politice ostatně vlastní.

Více než zářný příklad představuje osud Karimovovy nejstarší dcery Gulnary. Úspěšná popová hvězda, podnikatelka a diplomatka byla ještě před několika lety hlavním kandidátem na nástupnictví a jednou z nejmocnějších osobností v zemi. O to větší byl její náhlý propad.

Její sebevědomí se promítlo do vztahů s vlastní rodinou. Na Twitteru přirovnala otce ke Stalinovi a matku obvinila ze satanismu. A když začala šířit zprávy o rozsáhlé korupci ve vládních kruzích, přišel tvrdý trest – zabavení jejího podnikání nebo zrušení vlastněných televizních i rozhlasových stanic.

Poté se do ústraní stáhla i sama Karimovová, podle dohadů prý nikoliv dobrovolně. Údajně přebývá už několik let v domácím vězení. „Gulnara Karimovová se snažila jít nad rámec toho, co režim povoloval. Nedělala kompromisy, nehrála podle pravidel,“ zmiňuje Eric McGlinchey z Univerzity George Masona.

Mezi těmi, koho Gulnara obviňovala, jsou i někteří nynější adepti. Jedním z nich je současný vicepremiér a ministr financí Rustam Azimov. S dosluhujícím prezidentem ho pojí nadstandardní vztahy, ale i setrvačnost. I Astamov měl dostatek času se s funkcí sžít: úřad zastává od roku 1998.

Přesto je oproti Karimovovi vnímán jako více prozápadní hlas. V devadesátých letech působil jako guvernér Evropské banky pro obnovu a rozvoj. Jeho šance zvyšuje i fakt, že na rozdíl od Karimovové si nestihl znepřátelit režim. Patří totiž naopak k „taškentskému klanu“, jak upozorňuje novinář Tališer Taksanov.

„Tento klan obsadil všechny klíčové pozice v zemi – resort vnitra, bezpečnostní složky, státní kasu atd. Je mocnější než jejich konkurent, tedy Samarkandský klan, v jehož čele je premiér Šavkat Mirzijojev,“ vysvětluje.

Klany ve střední Asii jsou pevná společenství založená na soudržnosti a klientelismu. Díky hromadění moci a bohatství právě oni výrazně promlouvají do směřování země. Mnozí v otázce nástupnictví sází právě na Mirzijojeva, který je premiérem už třináctým rokem. „Díky tomu tak dosadil své lidi do důležitých pozic v zemi,“ upozorňuje analytik Kamolidin Rabbimov.

Převládá názor, že výrazné slovo v Karimovově nástupnictví bude mít také šéf bezpečnostních složek a bývalý agent KGB Rustam Inojatov. I jeho kdysi obvinila prezidentova dcera z účelové likvidace. Znalci proto upozorňují, že jakýkoliv nástupce musí dosáhnout kompromisu se zbytkem elity – tedy něčeho, co Karimovová odmítla.

„Vše ukazuje na kontinuitu, na někoho, kdo bude ochoten držet dosavadní kurz a navázat na Karimova. Důvod? V Uzbekistánu se jednoduše všechny zdroje bohatství odvíjejí od vlády. Bohatí, a tedy mocní, se budou snažit udržet systém, který je k bohatství přivedl,“ dodává McGlinchey pro BBC.