Vyšetřovatelé původně žádali obvinění ze zaviněného usmrcení, později ale své rozhodnutí změnili vzhledem k závažnosti neštěstí, které bylo nejhorším v dějinách bangladéšského průmyslu. Zatímco za zaviněné usmrcení je v Bangladéši trest sedm let vězení, za vraždu může být udělen i absolutní trest.
Vyšetřovatelé se pro obvinění z vraždy rozhodli poté, co zjistili, že majitel komplexu, jeho zaměstnanci a vedení pěti textilních provozů přiměli dělníky vstoupit do budovy, přestože dělníci poukazovali na praskliny ve zdech stavby a zdráhali se z tohoto důvodu nastoupit do práce. Soud by na jednání 28. června měl rozhodnout o dalším postupu. Majitel budovy a další osoby čelí obvinění i v jiném případu, a to kvůli porušení bezpečnostních pravidel v souvislosti s výstavbou tří pater na původní pětiposchoďovou budovu Rana Plaza.
Ke změnám po bangladéšské katastrofě dochází pozvolna
Neštěstí z dubna 2013 přitáhlo pozornost světa ke špatným bezpečnostním podmínkám práce dělníků v Bangladéši. V bangladéšském textilním průmyslu je zaměstnáno asi 3,6 milionu lidí a země je druhým největším vývozcem oblečení na světě. K tomu jí dopomohla především levná pracovní síla - někteří dělníci v době katastrofy pracovali za pouhých 37 dolarů (930 Kč) měsíčně.
Ve zřícené budově na předměstí Dháky si údajně nechávaly vyrábět textilní zboží světové maloobchodní řetězce, jako je Benetton, Carrefour či Mango. Po katastrofě bangladéšská vláda slíbila řadu reforem, ty se ale podle kritiků stále dostatečně neuplatňují.