Berlín - Událostmi nabitý rok 1968 měl i díky dění v Československu rozhodující význam pro formování politických postojů německé kancléřky Angely Merkelové. Ačkoli bylo tehdejší východní Němce teprve 14 let, v rozhovoru pro magazín deníku Süddeutsche Zeitung si vybavuje, jak vnímala atmosféru Pražského jara při prázdninovém pobytu v Krkonoších a jak poté cítila vůči Čechům hanbu za to, že se k "bratrské pomoci" připojila i tehdejší Německá demokratická republika.
Merkelová vzpomíná rok 1968, Krkonoše a hanbu před Čechy
V obsáhlém rozhovoru si Merkelová s odstupem 40 let při hodnocení hnutí odporu proti tehdejším vládním strukturám ve světě jasně vybavuje také události v tehdejším Československu. „Na co si ještě velmi dobře vzpomínám, je opravdu intenzivní atmosféra změny v Československu. O letních prázdninách 1968 jsem byla s rodiči a sourozenci v Krkonoších, v Peci pod Sněžkou. Tam se každý den hovořilo o dění v Praze,“ vzpomíná politička. „Pak jeli rodiče na dva dny do Prahy. Byla bych ráda jela s nimi, protože tam na Václavském náměstí prý bylo všechno tak napínavé, vedly se zcela otevřené rozhovory a daly se koupit západní noviny,“ pamatuje si Merkelová.
Rodiče se prý tehdy z Prahy vrátili plní naděje, že se věci mohou pohnout i v socialismu. O tom se tehdy hovořilo i ve východoněmeckých církevních kruzích, vzpomíná si dcera evangelického faráře, který krátce po jejím narození v Hamburku odešel spravovat farnost ve východním Německu. „Ještě si dobře pamatuji, že jsem tehdy spíš pochybovala, zda se socialismus dá sám o sobě reformovat,“ tvrdí Merkelová.
Na 21. srpen 1968 si vzpomíná se všemi podrobnostmi. „To jsem byla, jako pokaždé koncem prázdnin, u své východoberlínské babičky. Ještě se vidím, jak jsem toho rána stála v kuchyni, když z jejího malého rádia přišla zpráva: Ruské jednotky vpochodovaly do Prahy. To byla opravdová rána pod pás, zdrcující. A navíc to byla i vojska, která do Československa napochodovala z NDR. Před Čechy jsem se za to velmi styděla. S něčím takovým jsem absolutně nepočítala. Byla jsem strašně smutná,“ vypráví kancléřka.
Souvislosti mezi tehdejšími hnutími vzdoru na Východě a Západě prý ještě neviděla. Se sympatiemi však sledovala se svými vrstevníky v západních televizích hlavně „lehké“ americké hutí: „Hudba, Joan Baezová, Bob Dylan, hippies“. Evropské studentské protesty a pouliční bitky naopak odmítala jako radikální a násilné.
Merkelová se v rozhovoru poprvé podrobně vyjádřila i k tomu, jak po studiích fyziky v Lipsku řešila svou bytovou otázku v Berlíně. Jednoduše se s manželem usadila v opuštěném domě, což se prý tehdy dělalo běžně. „Státní bytová správa v té době úplně ztratila přehled o počtu opuštěných bytů v Berlíně. Toho jsem využila, prostě z nouze. Můj tehdejší muž a já jsme znali někoho, kdo měl jednopokojový byt v Marienstrasse a odstěhoval se z Berlína,“ popisuje Merkelová poměry ve východním Německu 70. let. Totéž zopakovala i po rozvodu se svým prvním manželem Ulrichem Merkelem v roce 1982.
Merkelová vyrůstala v braniborském Templinu v bývalé NDR. Po studiu fyziky v Lipsku pracovala v institutu fyzikální chemie ve východoberlínské akademii věd. Třikrát pobývala na stážích v bývalé Československé akademii věd a údajně se dokázala domluvit česky. Svou strmou politickou kariéru zahájila v roce 1990 vstupem do Křesťanskodemokratické unie (CDU). Kancléřkou je od roku 2005. V roce 1998 se provdala za profesora chemie Joachima Sauera.