Washington - Kongres Spojených států hodnotí americké účinkování v Iráku. Zároveň je tomu přesně 5 let, co americké tanky vtrhly do Bagdádu. Režim Saddáma Husajna v té chvíli už prakticky neexistoval a náhle osvobozená země se naplnila radostí a optimismem. V současnosti je ale nálada v Iráku mnohem smutnější. Roztříštěnou zemi se ani po pěti letech nepodařilo politicky stabilizovat. Prezidentský kandidát John McCain sice Kongres ubezpečil, že v Iráku vidí šanci na úspěch, ale pouze za předpokladu, že v zemi nadále setrvá americká armáda.
Američané hodnotí válku v Iráku, přesně před pěti lety vtrhli do Bagdádu
Před Kongresem i dnes vystoupí mnoho představitelů armády a diplomacie USA, aby okomentovali americkou přítomnost v Iráku. Naposledy se takovéto setkání, které je součástí průběžné rekapitulace vojenských operací, uskutečnilo vloni v září.
V průměru ovšem pouze velmi malá část Američanů projevuje o dění na Blízkém východě zájem, mnoho jich současné setkání Kongresu zaznamená bez většího zájmu, většina pak takové zprávy nezachytí vůbec. I mezi novináři zavládla ve věci konfliktu v Iráku rutina a zásadní komentáře se dávno neobjevují. Klíčem k této letargii je únava ze stereotypu války, ve které se už dlouho zdánlivě nic neděje. Dva ze tří Američanů navíc považují pobyt vojenských jednotek na iráckém území za zbytečný luxus a nesmyslné plýtvání životy a financemi.
Ve srovnání s předchozími roky agresivních projevů války v Iráku výrazně ubylo. Snížil se počet sebevražedných atentátů a v ulicích se střílí podstatně méně. V politické stabilizaci země ale zatím nebylo dosaženo prakticky žádných úspěchů. Válka různých sekt se sice poměrně uklidnila, ale země je stále rozbitá na nesourodé skupiny. Oficiální představitelé irácké vlády přitom nemají moc a sílu dění ve své zemi pevně uchopit.
Zatímco před pěti lety, když Američané dorazili do Bagdádu a totalitární režim padl, byl Irák plný optimismu a lidé věřili v lepší svět i lepší život, dnes si většina obyvatel myslí, že za Saddáma bylo lépe. Nadšení náhle získanou svobodou opadlo a lidem se stýská po klidu, jistotě a bezpečnosti. „Nejen svobodou živ je člověk.“, opakuje se dnes v Iráku.