Praha - Popáleninová medicína se stala relativně známou teprve na přelomu devatenáctého a dvacátého století, přestože historie léčby popálenin je mnohem starší. Popáleniny, které provázejí člověka od dob používání ohně, byly dříve chlazeny vodou nebo listy různých rostlin a později středověcí ranhojiči zjistili, že pomáhá přiložit syrové maso. "Všechno to mělo tendenci nahradit tkáň, která byla ztracená," vysvětluje přednosta Kliniky popáleninové medicíny Ludomír Brož.
Léčba popálenin: Kožní kryty a umělá kůže
Popáleninová medicína dodnes používá různé tzv. provizorní kryty, jejichž úkolem je pomoci překonat první, tedy kritické období. „Než se spodina defektu připraví tak, aby byla schopna přijmout zdravou kůži ze zdravé části těla, používáme tyto provizorní kryty, aby se zabránilo vniku infekce, ztrátám tekutin, metabolickým ztrátám a vyschnutí té spodiny,“ říká k tomu Brož.
K rozvoji provizorních krytů, jakož i jiným medicínským novinkám, paradoxně nejvíce pomohly války, které vedly k otázce, jak množství silně popálených vojáků léčit. Zárodky moderní léčby sahají teprve k začátkům 20. století, kdy lékaři přišli na to, že „kousek kůže přenesený na jiné místo těla, kde je rána, se tam přihojí a vytvoří nový kožní kryt“, jak uvedl přednosta Kliniky popálenin a rekonstrukční chirurgie Pavel Brychta.
Milénium (zdroj: ČT24)
Biologické kryty začali v 70. letech používat i čeští lékaři. Nejvíce se osvědčila prasečí kůže, na kterou ale museli chirurgové kvůli hygienickým zákonům Evropské unie v roce 2002, tak jak ji užívali dříve, zapomenout. Farmaceutické firmy ale přišly s náhradním řešením. „V současné době jsou na trhu dva výrobky, které začínáme používat, bohužel cena je mnohonásobně vyšší,“ přibližuje situaci Ludomír Brož.
Už před dvaceti lety zahájili američtí odborníci výzkum kultivace vlastní kůže, který byl zatím poměrně úspěšný. Kožní štěpy, které dnes vědci umí vypěstovat v živných roztocích, jsou ale velice tenké a podléhají infekci, takže v praxi se zatím příliš neosvědčily. Nově v Japonsku byla vyvinuta i umělá kůže, přičemž syntetický materiál plný čidel a polovodičů bude nejdříve sloužit robotům, kterým umožní vnímat tlak a teplo.