Teherán – Nejvíce pokrytou událostí v amerických médiích od konce druhé světové války byla akce íránských studentů, kteří v Teheránu 444 dní zadržovali rukojmí z amerického velvyslanectví, aby tak podpořili islámskou revoluci. Události, které vedly k přerušení diplomatických vztahů mezi USA a novým islámským režimem ajatolláha Chomejního, začaly právě 4. listopadu 1979. Rozbouřený a protiamericky naladěný dav stoupenců islámské revoluce a ajatolláha Chomejního přepadl veřejnosti uzavřený komplex americké ambasády v Teheránu, kde zajal přes 60 tamních pracovníků jako rukojmí. Za propuštění rukojmích požadoval vydání bývalého panovníka šáha Rezy Pahlavího do Íránu, sebekritiku USA za jejich politiku vůči Íránu v minulosti a závazek, že se Spojené státy nebudou v budoucnosti vměšovat do íránských záležitostí.
Režim ajatolláha Chomejního zadržoval americká rukojmí 444 dní
Čerstvě ustavená Íránská islámská republika obviňovala vládu demokratického prezidenta Jamese Cartera z toho, že se pokouší dostat zpět k moci nedávno svrženého šáha, kterého do čela Íránu vynesl převrat organizovaný CIA v roce 1953. Americká vláda totiž v říjnu svému bývalému spojenci umožnila, aby podstoupil léčbu rakoviny na americkém území.
Vysvobození se stalo prioritou Carterovy vlády
Po obsazení americké ambasády skupinou radikálních studentů předních univerzit schválil jejich počínání v rozhlase vůdce islámské revoluce ajatolláh Chomejní. V témže vysílání označil uznávaný duchovní americké velvyslanectví za „doupě špiónů“. Sedmnáctého listopadu bylo rozhodnuto, že na svobodu budou propuštěny ženy, Afroameričané a ti, co neměli americké občanství. Poté, co byl kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu propuštěn později ještě jeden muž, ustálil se počet zadržovaných rukojmích na 52 osobách.
Jejich vysvobození se stalo prioritou Carterovy vlády. Vojenská akce se zpočátku zdála Bílému domu jako příliš riskantní počin. Washingtonu tak nezbývalo než zvýšit tlak na íránský režim prostřednictvím hospodářských sankcí. V listopadu vydal prezident Carter zákaz dovážet íránskou ropu a nechal zablokovat konta íránské vlády v amerických bankách, 7. dubna 1980 pak USA přerušily diplomatické styky s Íránem a vyhlásily zákaz vývozu amerického zboží do Íránu s výjimkou potravin a léků.
Pokus osvobodit rukojmí výsadkem skončil fiaskem
Bezvýchodné pokusy americké diplomacie, vedené Cyrusem Vancem, přimět íránskou vládu jednat o vydání rukojmích, frustrovaly obyčejné Američany, kteří čím dál otevřeněji volali po razantním zákroku americké vlády. Pokus osvobodit rukojmí leteckým výsadkem v dubnu 1980 byl ale neúspěšný, navíc při něm zahynulo osm amerických vojáků.
Teprve v lednu 1981, po amerických prezidentských volbách, v nichž Carter doplatil na přetrvávající nevyjasněnou situaci kolem zajatců v Teheránu, úspěšně zprostředkovalo propuštění rukojmích Alžírsko, které tehdy zastupovalo diplomatické zájmy USA v Íránu. V takzvaných Alžírských dohodách, uzavřených 19. ledna 1981, USA mimo jiné souhlasily s tím, že se nebudou vměšovat do íránských záležitostí.
Rukojmí se dostali na svobodu po 444 dnech zajetí
Všech 52 rukojmích bylo nakonec propuštěno v den inaugurace nového amerického prezidenta Ronalda Reagana po 444 dnech zajetí, 20. ledna 1981, výměnou za uvolnění íránských kont a další ústupky. Přes Alžírsko odletěli do americké vojenské nemocnice ve Wiesbadenu, kde je slavnostně přivítal už bývalý prezident Carter, který tolik usiloval o jejich propuštění. 25. ledna se vrátili do USA.
Diplomatické vztahy mezi USA a Íránem nebyly dodnes obnoveny. Americké zájmy v Íránu hájí od roku 1981 Švýcarsko, íránské záležitosti v USA má na starosti pákistánské velvyslanectví ve Washingtonu. Šáh Mohammad Rezá Pahlaví, jeden z důvodů sporu, zemřel 27. července 1980 v Egyptě.
