Paříž - Černá Hora dnes formálně požádala o přijetí do Evropské unie. V Paříži to oznámil černohorský premiér Milo Djukanović po setkání s francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym, jehož země do konce roku Evropské unii předsedá. Evropský komisař pro rozšíření Olli Rehn žádost Černé Hory uvítal a sdělil, že tato balkánská země učinila významné pokroky v přípravě na integraci do Evropské unie.
Černá Hora oficiálně požádala o přijetí do Evropské unie
Brusel eviduje Černou Horu jako potenciálního kandidáta na členství, zvláště po uzavření stabilizační a asociační dohody v roce 2007. Tato dohoda bývá předstupněm k plnému členství v EU.
Pouhý rok poté tento stát oficiálně podal žádost o vstup do Evropské unie. „Je to velký den pro Černou Horu, nejnovějšího člena Spojených národů a Rady Evropy, a myslím si, že je to velký den pro Balkán a pro všechny kandidátské země a všechny potenciální kandidáty do Evropské unie,“ uvedl dnes Djukanović.
Krok balkánské země, která se v roce 2006 oddělila od Srbska, považují diplomaté za dobrý podnět k tomu, aby se k němu dopracovaly také Albánie a Srbsko. Plán na vstup do unie mají všechny dosud nečlenské balkánské státy. Žádost o přijetí do EU naposledy podala Makedonie v roce 2004.
Stane se Černá Hora kandidátskou zemí?
Podle vyjádření kanceláře francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho, jehož země nyní unii předsedá, dnes Černá Hora přijala příslušné závazky v integračním procesu. Zdaleka to ovšem neznamená, že by unie hned začala s Černou Horou vyjednávat o přičlenění. Teprve příští rok začnou o věci jednat ministři zahraničí. Očekává se, že požádají o stanovisko Evropskou komisi, která vydá Černé Hoře jakési vysvědčení, jestli je vhodnou zemí pro případný vstup do unie. Teprve na základě těchto závěrů budou členské státy rozhodovat, jestli se stane Černá Hora takzvanou kandidátskou zemí. O tom ale musí jednotliví členové rozhodnout jednomyslně.
Některé důležité země unie přitom mají nicméně vůči rychlému přijetí tohoto státu výhrady. Poukazují přitom na rozsáhlou korupci a chybějící západní standardy v mnoha odvětvích veřejného života.