Londýn - Za největší chybu svého života považoval britský špion ve službách Sovětského svazu Anthony Blunt své rozhodnutí předávat britská státní tajemství Kremlu. Uvedl to ve svých pamětech, které dokončil krátce před smrtí v roce 1983 a které byly o rok později předány Britské knihovně pod podmínkou, že budou zveřejněny až za 25 let. Knihovna je zveřejnila dnes, rukopis ale podle agentur asi dějepisce zklame, protože neobsahuje žádná senzační odhalení.
Zveřejněné memoáry britského špiona žádnou senzaci nepřinesly
Blunt je v historii špionáže znám jako „čtvrtý muž“ - čtvrtý ze čtveřice dobře situovaných Britů, kteří ve 30. letech studovali v Cambridge a dali se zlákat pro špionáž. Další tři byli Guy Burgess, Kim Philby a Donald MacLean.
Bluntovy paměti nepřinášejí mnoho nových informací o Bluntově kariéře špiona, ale odhalují, jak byl ve 30. letech pro špionáž získán. Podle memoárů jej naverboval Burgess, který už tehdy pracoval pro Sověty a byl instruován, aby „přešel do podzemí“ a našel si práci v britské vládě. „Ovzduší v Cambridge bylo tak intenzivní, nadšení pro jakoukoli protifašistickou činnost bylo tak velké, že jsem udělal největší chybu svého života,“ píše Blunt.
Během druhé světové války pracoval pro britskou rozvědku MI5 a předával tajné dokumenty Sovětům. V memoárech se o tom píše málo a nejsou tam uvedena jména jeho kontaktních osob v SSSR. Po válce, když navázal na svou kariéru historika umění a dostal na starost královskou obrazárnu, se pokusil hodit špionáž za hlavu. „Ve skutečnosti jsem byl zklamán marxismem i Ruskem. Doufal jsem, že už neuslyším o svých ruských přátelích a budu se moci vrátit k normálnímu akademickému životu,“ píše. „Samozřejmě to nebylo tak jednoduché, protože faktem zůstávalo, že jsem věděl o pokračujících aktivitách Guye, Donalda a Kima.“
Burgess a MacLean, oba diplomaté, utekli v roce 1951 do Moskvy, když je Philby upozornil, že MacLeanovi hrozí odhalení. Na Blunta a Philbyho sice padlo podezření, ale jako sovětští špioni odhaleni nebyli. Blunt napsal, že mohl využít svých kontaktů v MI5, aby se dostal do Burgessova bytu a odstranil dokumenty, které jeho a Philbyho s případem spojovaly.
Philby pokračoval v práci pro zahraniční rozvědku MI6 až do roku 1961, kdy také uprchl do Moskvy. Krátce poté udal Blunta Američan Michael Straight. Blunt se doznal šéfům britské špionáže a výměnou za poskytnuté informace si uchoval svůj rytířský titul a pokračoval ve své práci královnina poradce pro umění.
Blunt píše, že si naivně myslel, že jeho příběh nebude nikdy zveřejněn. V roce 1979 ho ale tehdejší předsedkyně vlády Margaret Thatcherová demaskovala jako sovětského špiona a o svůj rytířský titul přišel. Jak uvádí, uvažoval tehdy o sebevraždě, ale došel k závěru, že by bylo zbabělé zanechat rodinu a přátele ve „dvojím šoku - ze své sebevraždy a z odhalení, která by vzápětí následovala“.