V prosinci roku 2008 byl americký prezident Bush na své poslední návštěvě Iráku. Při nečekaném vyrušení z tiskové konference se svým hostitelem premiérem Núrím Málikím uhýbal před letícími polobotkami. Mrštil je po něm do té doby nepříliš známý novinář soukromé televize Al-Baghdadíja sídlící v Káhíře, Muntadar Zajdí. Házení doprovodil výkřiky: „To je polibek na rozloučenou od iráckého lidu, ty pse. To je za vdovy, sirotky a za ty, kteří byli v Iráku zabiti.“
Bushe při tiskové konferenci v Bagdádu ani jedna bota nezasáhla. Ze Zajdího se nicméně stala ikona pro řadu Arabů, kteří projevují silné výhrady vůči bývalému šéfovi Bílého domu. Postavili mu pomník, pronikl do internetových her a na trička. V Indii po jeho vzoru trénovali hody na nenáviděné politiky. Mnozí jeho čin pokládali za správné rozloučení s neoblíbeným americkým lídrem.
Pro Zajdího to ale bylo i osobní: V Bagdádu zažil druhou americkou válku. Pro televizi pracoval tři roky. Za tu dobu ho dvakrát unesli povstalci a vyslýchali američtí vojáci. Jak tvrdí jeho bratr, i ve vězení byl bit a utrpěl mnohá zranění. Mrštění polobotek na Bushe se mu ale nakonec vyplatí: Zaměstnavatel mu celou dobu posílal plat a koupil mu v Bagdádu dům. A Zajdí údajně nemá nouzi ani o nabídky k sňatku.
