Praha – Porodnictví kráčí mílovými kroky kupředu. Lékaři umějí zachránit stále více dětí, které se narodí předčasně. Zatímco ještě v roce 1985 nemělo v tehdejším Československu šanci na přežití žádné dítě s hmotností nižší než 1000 gramů, dnes lékaři běžně zachraňují novorozence vážící kolem 400 gramů. Přesto se vedou dlouhá léta diskuse o tom, zda je etické zachraňovat děti narozené před 24 týdnem těhotenství.
Medicína zkrátila těhotenství na polovinu, jak staré děti stojí za to zachraňovat?
Přestože Hippokratova přísaha lékařům velí zachraňovat každého, je dnes často právě 24 týden těhotenství onou hranicí, kdy má smysl o život předčasně narozeného dítěte bojovat. „Pro nás existuje jakási šedá zóna, což je 23. – 24. týden těhotenství, kdy doporučujeme postupovat individuálně, zvážit všechny rizikové faktory, domluvit se s rodiči a respektovat jejich přání. Velmi důležitý je pro nás informovaný souhlas,“ popisuje běžnou praxi na Gynekologicko-porodnické klinice 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy gynekolog Karel Liška.
Pavel Calda, gynekolog:
„Za posledních 30 let jsme se posunuli od stáří těhotenství 40 týdnů do stáří těhotenství 24 týdnů. Délku nezbytného nitroděložního života jsme v podstatě zkrátili téměř na polovinu. Mám obavy, že za současných technických možností jsme vyčerpali naše možnosti.“
Milénium (zdroj: ČT24)
V rukou lékařů přežívá zhruba polovina dětí, které přijdou na svět po 24 týdnech těhotenství. Samotné přežití těchto miminek ale nemůže být jediným kritériem při rozhodování o jejich záchraně. Po porodu děti potřebují drahé přístroje, léky a špičkový personál. I v profesionálních rukou ale v některých případech předejít nelze zabránit jejich postižení, které si pak s sebou nesou po celý zbytek života.
Časně narozené děti se tak často potýkají s následky postižení mozku. Častou komplikací při předčasném porodu totiž bývá krvácení do centrální nervové soustavy. „Mezi závažná neurosenzorická postižení počítáme dětskou mozkovou obrnu, poruchy zraku a opoždění psychomotorického vývoje,“ podotýká Karel Liška.
Teoreticky jsou dnes lékaři schopni zachránit i děti, které přijdou na svět po pouhých 21 týdnech těhotenství. O přežití dítěte přitom musejí povinně bojovat až po 25. týdnu. „To, čemu říkáme šedá zóna, mezi 22. a 25. týdnem, je období velké nejistoty, kdy nejsme schopni předpovědět, jestli konkrétní dítě, které máme před sebou, přežije a jestli přežije bez nějakého závažného dlouhotrvajícího celoživotního postižení,“ vysvětluje odbornice na lékařskou etiku Blanka Zlatohlávková. "To je to období, kdy je prostor pro rozhodování, zda zahájit intenzivní péči, nebo jaký způsob péče poskytnout,“ dodává.
Jak zabránit předčasným porodům?
Tak jako v jiných odvětvích medicíny platí ale i v neonatologii, jak se jmenuje obor zabývající se předčasnými porody, že důležitější než léčba je prevence. Bohužel lékaři zatím nevědí, jak předčasným porodům zabránit. „Neznáme startér normálního porodu a zároveň nevíme ani, co je příčinou předčasného porodu,“ podotýká Pavel Calda, porodník Všeobecné fakultní nemocnice 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy.
Kdyby přitom byli vědci schopni detekovat konkrétní příčinu toho, proč se některé děti derou na svět o tolik dříve, mohli by snad jednou předčasným porodům úplně zabránit. Zatím nezbývá než najít způsob, jak se o předčasně narozené děti co nejlépe postarat a zajistit jim plnohodnotný život. Jedna věc je ale přitom podle odborníků jistá. Hranice, kdy budou schopni tyto děti zachránit, se už především kvůli biologickým důvodům příliš posouvat nebude.