„Když jsem se začal zajímat, jak uběhnout maraton, dělal jsem všechno, jak se má. Šel jsem do obchodu a zkoušel různé boty, ale žádné mi neseděly. A tak se pro mě běhání naboso ukázalo jako řešení,“ vysvětluje Ted příčinu svého konání.
Ted v USA okamžitě získal pozornost a na svých internetových stránkách teď radí tisícům podobných nadšenců. „Vždycky, když děláte něco první, tak se stanete něčím, jako je mluvčí,“ podotýká běžec bez bot.
Ve startovním poli ale příliš porozumění nenašel. Běžecká konkurence sázela spíše na odpružené podrážky, vhodnou výstelku, správný vzorek, pečlivě dotažené tkaničky a speciální ponožky. „Nešel bych do toho. Záleží mi na tom, jaké boty nosím. Zkoušel jsem je a jsou pro mě důležité. I z psychologického hlediska,“ popisuje Friis Christensen, běžec z Odense.
Ted McDonald
„Nohy mám v pohodě, naprosto v pohodě. Možná jen trochu špinavé.“
Přestože nakonec na stupních vítězů Tedova bosá noha nestanula, novináři si na něj v cíli počkali. Na otázku, proč běžel bos 42 kilometrů, odpověděl Ted jednoduše: „Protože to je jediný způsob, jak já běhám.“ A i když se spousta běžců do cíle nedostala a mnozí z těch úspěšných pak rychle hledali v lékárničce náplasti na odřeniny a puchýře, Ted kupodivu vypadal navýsost spokojeně: „Nohy mám v pohodě, naprosto v pohodě. Možná jen trochu špinavé,“ dodal spokojeně.
