„Když jsem se začal zajímat, jak uběhnout maraton, dělal jsem všechno, jak se má. Šel jsem do obchodu a zkoušel různé boty, ale žádné mi neseděly. A tak se pro mě běhání naboso ukázalo jako řešení,“ vysvětluje Ted příčinu svého konání.
Ted v USA okamžitě získal pozornost a na svých internetových stránkách teď radí tisícům podobných nadšenců. „Vždycky, když děláte něco první, tak se stanete něčím, jako je mluvčí,“ podotýká běžec bez bot.
Ted McDonald a jeho \"bosý maraton\"
Ve startovním poli ale příliš porozumění nenašel. Běžecká konkurence sázela spíše na odpružené podrážky, vhodnou výstelku, správný vzorek, pečlivě dotažené tkaničky a speciální ponožky. „Nešel bych do toho. Záleží mi na tom, jaké boty nosím. Zkoušel jsem je a jsou pro mě důležité. I z psychologického hlediska,“ popisuje Friis Christensen, běžec z Odense.
Ted McDonald
„Nohy mám v pohodě, naprosto v pohodě. Možná jen trochu špinavé.“
Přestože nakonec na stupních vítězů Tedova bosá noha nestanula, novináři si na něj v cíli počkali. Na otázku, proč běžel bos 42 kilometrů, odpověděl Ted jednoduše: „Protože to je jediný způsob, jak já běhám.“ A i když se spousta běžců do cíle nedostala a mnozí z těch úspěšných pak rychle hledali v lékárničce náplasti na odřeniny a puchýře, Ted kupodivu vypadal navýsost spokojeně: „Nohy mám v pohodě, naprosto v pohodě. Možná jen trochu špinavé,“ dodal spokojeně.
