Zjišťuje se věk, náboženství, jazyk, gramotnost, úmrtnost, ale i příslušnost ke kmenům nebo kastě. Komisaři budou vyzbrojeni digitální mapou; 7000 měst najdou snadno, ale nesmí jim uniknout žádná z víc než šesti set tisíc vesnic. Spotřebují na 12 milionů tun papíru. Sčítání lidu přijde v přepočtu na 23 miliard korun.
Sčítací komisaře čeká těžký úkol: v zemi žijí miliony bezdomovců, přistěhovalců a lidí, kteří neumějí číst, natož psát. Nerozumějí rubrikám v dotaznících ani nechápou, na co se jich komisaři vlastně ptají a proč. Rozmanitost jazyků, kultur a kast je jedna z největších na světě. Konečné výsledky by Indie měla znát do poloviny příštího roku.
Indie zahájila sčítání lidu
Parveen Kumar, sčítací komisař:
„Někde je to obzvlášť složité, můžete narazit na lidi odkudkoliv, kteří mluví různými dialekty. A někdy se bojí, že je jdeme vyhostit.“
Vláda si od sčítání slibuje lepší výběr daní, ale také úspěšnější boj s chudobou a šíření zdravotní péče. Každý Ind poté dostane občanský průkaz. Data poslouží i reklamním stratégům. Poprvé od roku 1931 se dotazník ptá kromě životních podmínek také na kastovní příslušnost. Tato často tabuizovaná skutečnost podle demografů umožní boj proti diskriminaci. Byly to právě ty nejnižší kasty, které žádaly zařazení této kategorie do sčítání.
