Japonské dětské domovy jsou přeplněné a týrané děti nemají kam jít. Nové tu přijímají jen tehdy, když někdo odejde. Dvě třetiny dětí v domovech jsou právě obětí týrání a zneužívání. „Musíme o tomto problému mluvit. Japonská ekonomika stagnuje už dvě desetiletí a v této kultuře není zvykem žádat o pomoc. Z rodiny se pak stává papiňák. A odnášejí to hlavně děti,“ říká aktivistka proti týrání dětí Yuki Okadaová. Tu v dětství týrala její vlastní matka a ona se podobně chovala ke svému synovi. Dnes hájí práva týraných dětí.
Velký počet dětí v ústavech je způsoben i tím, že je velmi výjimečné děti adoptovat nebo je brát do pěstounské péče. Přestože Japonci velmi ctí rodinné vazby a tradice, děti, kterým rodina selže, jen těžko hledají novou.
