Washington - Americká sonda Stardust po 12 letech úspěšného zkoumání komet dosloužila. Inženýři řídícího střediska Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) v Denveru ve státě Colorado dali sondě povel spálit poslední zbytečky paliva a poté s ní navždy ztratili veškeré spojení. V daném okamžiku byla sonda 312 milionů kilometrů od Země.
Kometární sonda Stardust dosloužila
„Je to konec operace sondy, ale ve skutečnosti počátek všeho dalšího, co pro rozvoj znalostí o našem planetárním systému úspěchy Stardustu přinesly,“ řekl manažer projektu Lindley Johnson podle agentury DPA. Vědecké údaje a technické informace získané sondou jsou „hotový poklad“ a jejich hodnota pro příští podobné mise je nevyčíslitelná.
Ještě letos v únoru si sonda Stardust vysloužila na celém světě palcové titulky spektakulárním blízkým průletem kolem komety Tempel 1. Sonda ze vzdálenosti 200 kilometrů pořídila 72 snímků s vysokým rozlišením, zachycujících jádro a ohon komety. Největší zájem byl o záběry kráteru, který v roce 2005 způsobil projektil vypuštěný do této komety sondou Deep Impact. Unikátnost snímků spočívá v tom, že vědcům umožňují studovat změny povrchu vesmírného tělesa s odstupem času.
Při průletu samotné sondy Deep Impact před téměř šesti lety nebylo možné způsobený kráter o průměru 150 metrů vyfotografovat. Dopad měděného projektilu vážícího 360 kilogramů v obrovské rychlosti totiž vyvrhl oblak prachu a suti, který místo střetu zcela zakryl. Na únorových snímcích ze Stardustu však vědci namísto kráteru klasického tvaru objevili pouze okraje kráteru vyplněného hmotou, která po explozi spadla zpět. I to je svědectví o zákonitostech, kterým komety a podobná vesmírná tělesa podléhají.
Neskutečná pouť a bonus k tomu
Sonda Stardust odstartovala 7. března 1999 a během cesty dlouhé 5,7 miliardy kilometrů „navštívila“ komety Annefrank a Wild 2. V mezidobí se opět přiblížila k Zemi, na kterou shodila schránku s vzorky kometárního prachu nasbíraného za letu. Tím sonda splnila misi, pro kterou byla určena, ale protože měla ještě dost paliva v manévrovacích motorech, rozhodli se vědci nasadit ji na ještě jeden úkol - zmíněné prozkoumání komety Tempel 1. Splnila i ten, a protože už nemá palivo pro další úkoly, „šla do důchodu“. Sluneční soustavou bude od nynějška kroužit už jen jako neživý technický exponát své doby.