Moskva - Rusko se chystá na oslavy 200. výročí bitvy u Borodina, které připadne na příští rok. V Moskvě má vzniknout i další hrob neznámého vojína, tentokráte padlého v bitvě s Napoleonem. Nalézt ostatky vhodného hrdiny však může být problém.
Moskva chce další hrob neznámého vojína. Kde ale vzít ostatky?
Moskvě prý dosud chybí dostatečně důstojné místo k uctění padlých z dávné bitvy, a tak v městském sněmu vznikl nápad, aby podle pařížského vzoru i pod moskevským Vítězným obloukem na Kutuzovově třídě plál věčný oheň, pod nímž by spočíval bezejmenný hrdina. Myšlenka se moskevské radnici zalíbila.
„Získat všechna povolení a vybudovat památník v nejkratší lhůtě není největší problém. Mnohem složitější je vypátrat ostatky neznámého ruského vojína, který položil život u Borodina,“ upozornil dnes list Izvestija.
Moskevský hřbitov, kde se pochovávali vojáci, kteří nepřežili zranění utrpěná v bitvě, byl zničen v 50. letech minulého století. Paradoxně při opravě třídy, která nese jméno carského vojevůdce Michaila Kutuzova, který bitvu s francouzským císařem Napoleonem na přístupech k Moskvě 7. září 1812 svedl.
Zdálo by se, že nemůže být nic jednoduššího než nalézt vhodné ostatky na bojišti. Podle dobových záznamů bilance ruské armády u Borodina byla na 45 000 mrtvých, raněných a nezvěstných, zatímco ztráty Francouzů a jejich spojenců se odhadovaly na 30 000 mužů.
Problém je však v tom, že Napoleon poté, co se Rusové stáhli z bojiště, odpochodoval s celou armádou do Moskvy a na místě zanechal jediný prapor vojáků, aby pochovali padlé - a ti si s úkolem nedokázali poradit.
Vesničané museli zlikvidovat na sto tisíc mrtvol
Podle spisovatele Fjodora Glinky, který jako účastník bojů své zážitky zvěčnil v zápiscích, se bojiště 52 dnů po bitvě podobalo „hřbitovu bez hrobů“, kam se z celé smolenské gubernie seběhly hodovat na hromadách mrtvol smečky vlků, kteří o kořist zápolili s hejny havranů.
Nakonec, aby se předešlo epidemiím, se o úklid bojiště museli postarat vesničané z okolí. Pozůstatky mrtvých vojáků a koní stahovali k velikým ohňům, kde je spalovali a popel zahrabávali do masových hrobů. Podle Glinky tak bylo spáleno 93 999 padlých a mršin, podle dalšího účastníka bitvy, historika Alexandra Michajlovského-Danilevského 58 521 padlých a 35 487 mrtvých koní.
Rozlišit, zda popel patřil Rusům, či Francouzům, už zřejmě nelze. Nemluvě o tom, že mnohé hroby byly zničeny za sovětské éry či za bojů mezi sovětskými a německými vojsky u Borodina v roce 1941. Jiní historici však věc nevidí až tak černě. Podle Alexandra Zolotareva lze vhodné ostatky najít v hrobech u ženských klášterů, které po bitvě pečovaly o raněné ruské vojíny a důstojníky.
Bitva bez vítěze
Kdo vlastně u Borodina vyhrál, se dodnes vedou spory. Napoleon si každopádně byl jist vítězstvím, protože po bitvě mohl vtáhnout do Moskvy, kde chtěl s carem uzavřít mír. Z vypáleného a vyrabovaného města se však musel stáhnout a ústup se změnil v úprk, při kterém armádu decimovaly útoky nepřítele, mráz a nedostatek potravin. Do vlasti se vrátily jen zbytky vojsk.