Mladé Íránky z Teheránu například šikovně kombinují západní módu a co nejméně povinných islámských pravidel: hidžáb, který zahalí jen vlasy a krk, nebo čádor, v němž nejsou vidět ani kotníky.
V hidžábu přitom Íránky nechodí jen po ulicích. Musí ho mít i při jiných aktivitách – například při sportu. Kromě vlasů je také zakázáno ukazovat obnažené paže nebo nohy. Vliv na to, jak a kolik se Íránky zahalují, má tradiční výchova, ekonomický status rodiny nebo i místo zaměstnání. Do některých míst „necudně oblečené ženy“ vstoupit nemohou, přičemž se nejedná jen o mešity.
Z hidžábu se při vynalézavosti Íránek leckdy stává i módní doplněk, šátek ale ženy povinně nosit musí. Ne všechny si na to ovšem stěžují: některé se v čádoru cítí pohodlně. Podle íránské volejbalové federace si například hráčky na oblékání v souladu s islámskými pravidly zvykly a vůbec jim to prý při hře nevadí.
