Paříž – Ve věku 98 let dnes v Francii zemřel Rudolf Brázda, poslední známá oběť nacistických deportací, jimiž se třetí říše chtěla zbavit lidí s odlišnou sexuální orientací. Podle znamení, které v koncentračních táborech našívali homosexuálům na vězeňský mundůr, se mu říkalo „poslední z růžových trojúhelníků“.
Zemřel poslední gay, kterého věznili nacisté
Brázda se narodil v roce 1913 do české rodiny žijící v německém Sasku. Svou sexuální orientaci objevil v pubertě. V roce 1934 - rok po Hitlerově nástupu k moci - byl odsouzen na šest měsíců vězení za „smilstvo mezi muži“ podle paragrafu 125 trestního zákoníku. Německé právo sice znalo tento zločin již od dob císařství, výmarská republika ho ale nevymáhala a změna přišla až s nástupem nacismu.
Homosexualita? Podle nacismu hrozba pro zachování rasy
Třetí říše považovala homosexualitu za nemoc, která výrazně ohrožuje zachování rasy, a deportovala kvůli ní 10 000 až 15 000 lidí. „Vůbec jsem nechápal, co se děje, ale co jsem mohl dělat? Za Hitlerových časů byl člověk úplně bezmocný,“ vzpomínal na období po nástupu nacismu Brázda.
Později byl vyhoštěn do Československa, znovu jej zatkli za protektorátu a za stejný prohřešek jako v Německu odsoudili ke 14 měsícům vězení. V srpnu 1942 byl jako recidivista deportován do Buchenwaldu. Zpočátku pracoval v kamenolomu, pak dostal lehčí práci jako pokrývač střech a údržbář.
V Buchenwaldu říkali „jo, to je ten teplouš“
Přežít se mu prý podařilo pouze díky přátelství s komunistickým kápem a většímu dílu štěstí, než měli jiní. „Jediný, kdo nás v táboře opravdu šikanoval, byli esesáci,“ popsal Brázda poměry v Buchenwaldu. „Ostatní vězni nás nechávali na pokoji, když nepočítám občasné poznámky typu - jó, to je ten teplouš. To mi ale nevadilo.“ Nakonec se vyhnul pochodům smrti a v úkrytu se dočkal osvobození tábora Američany.
Po válce se již do Československa nevrátil, a usadil se v alsaských Mylhúzách, kde si taky našel celoživotního partnera. „Édouard (Mayer) byl z Jugoslávie, odkud ho vyhnali, protože jeho rodiče byli Němci. Neměl žádný domov, a tak se mnou zůstal, i když jsem byl o 18 let starší. Oba jsme tehdy začínali nový život a bylo nám spolu moc dobře.“
O důvodech deportace mlčel šedesát let
Brázda o motivech své deportace mlčel až do roku 2008. Z anonymity se rozhodl vystoupit až poté, co byl v Berlíně odhalen pomník homosexuálům, kteří se stali oběťmi nacistické perzekuce.
O svém osudu napsal knihu Itinéraire d'un Triangle rose (v překladu Cesta růžového trojúhelníku), v níž vzpomíná na 32 měsíců strávených v koncentračním táboře. Ve Francii vyšla v loňském roce. Letos v dubnu byl oceněn jedním z nejvyšších francouzských vyznamenání, řádem Čestné legie.
Podle informací rodiny zemřel Brázda poklidně ve spánku v alsaském Bantzenheimu a pohřben bude podle svého přání v Mylhúzách vedle svého životního partnera Édouarda Mayera.
Reportáž Pavla Vondry (zdroj: ČT24)