Rangún/Havana – Uplynulý rok ve světě, plný mohutných protestů občanů, nadělil tomu následujícímu naděje ve zlepšení situace v nesvobodných režimech – ať už realizované sesazením vládnoucích představitelů, či zásahou vnějších arbitrů. Zájem médií a světové politiky tak díky vlně „Arabského jara“ přitahovaly především státy severní Afriky. Změny spojené s nadějí, a to i bez pouličních demonstrací, však minulý rok pocítily také jiné země.
Barma i Kuba nastoupily cestu k svobodnějším poměrům
Například Barma napjatě očekává každý další krok svých vládců. Tamní vojenská junta před více než rokem zorganizovala první svobodné volby po dvaceti letech a v březnu 2011 tak na základě výsledků nastolila civilní vládu. Nový kabinet je sice i nadále složen z generálů a vůdců bývalého režimu, přinejmenším se však rozhodl propustit část politických vězňů a oslabil dohled nad médii a internetem.
Centrální figurou současného dění v Barmě je mezinárodně uznávaná prodemokratická aktivistka Su Ťij. I kvůli ní zaznamenal přes 50 let vládnoucí režim minulý rok mírnou liberalizaci. Barma se už od šedesátých let minulého století propadá do chudoby a mezinárodní izolace. Vojenská junta změnila zemi bohatou na suroviny v území bezpráví a etnických konfliktů. V národnostně smíšených oblastech Kačin a Šan zemřely za poslední dekády desetitisíce lidí. Statisíce odešly do exilu. Zdánlivě neotřesitelný režim ale překvapivě mění kurz. „Je tam nějaký pokrok na osobní, společenské ale i vládní úrovni,“ říká barmský disident Aun Myo Min.
Nová barmská vláda se už přes rok snaží navázat účinnou diskuzi s opozicí i zahraničím. „Další byla snaha režimu zmenšit izolaci Barmy, o zlepšení vztahů s mezinárodním společenstvím, respektive především s EU a Spojenými státy, které na Barmu mají uvaleny už dlouhé roky sankce,“ dodává Lucie Kundra ze společnosti Člověk v tísni. Západ proto hned několika gesty ocenil nové barmské reformy a zákony.
Změny pocítil i karibský ostrov na opačné straně planety. Od roku 2006, kdy dlouholetý vůdce Fidel Castro předal žezlo svému bratru Raúlovi, začala vládnoucí strana usilovat o postupné prosazování tržních principů do svého hospodářství. „Kapitalistickými reformami s komunistickou tváří“ chce podpořit soukromý sektor a zmenšit státní sféru. Jen minulý rok na ostrově požádalo o soukromou licenci přes 300 tisíc lidí.
Stát ale pozorně kontroluje, komu licenci k podnikání a obchodování udělí. Nejen opozice, ale i většina očekávaného milionu propuštěných státních úředníků se na malý soukromý trh na Kubě stěží dostanou. Kritici režimu proto vidí v reformách hlavně způsob, jak naplnit bankrotující státní kasu. „Vláda ví, že touto legalizací může přijít k velkému ekonomickému zisku díky daním,“ uvedl disident Omar Rodríguez.
Ať už jsou Kubánci nebo Barmánci ke změnám skeptičtí, dva důležité kroky oceňují stejně. Jde jednak o použití moderních technologií pro demokratizaci země a také odstraňování atmosféry strachu a nejistoty. „Lidé se ptají a mluví o lidských právech víc než dřív,“ dodává Myo Min. Lidé v obou zemích se tak shodují, že loňské změny povedou jistě k lepší budoucnosti.
Barma a Kuba na prahu demokracie? ; Adriana Dergam (zdroj: ČT24)