Amsterdam - Novým fenoménem v západní Evropě se stali stárnoucí narkomani. Ti, kteří se i s drogami přehoupli přes čtyřicítku, mají často větší zdravotní potíže než průměrný senior. Navíc žijí na okraji společnosti. V Nizozemsku už funguje první domov důchodců pro závislé. Úřady si spočítaly, že jeho financování je přijde levněji, než když takové lidi ponechají svému osudu.
Ti, co už nikdy nebudou „čistí“, končí ve Woodstocku
Bohém a fotbalový fanoušek Aad vypadá na šedesát, ale je mu teprve 45 let. Kdysi míval kondici, pak se dal na drogy. Fetuje už třicet let. „Můj táta i moje máma jsou mrtví. Keith ze Stounů a Janis Joplinová - to byly časy,“ vzpomíná narkoman.
Ne všichni zaplatili za léta nevázané zábavy životem jako jejich idoly Jimi Hendrix nebo Janis Joplinová. Slavná éra festivalu Woodstock je minulostí, ne ovšem v Nizozemsku. Woodstock je totiž domov důchodců pro nevyléčitelné narkomany. „Z těch, kdo v šedesátých letech začali experimentovat s drogami, se většina vyléčila. Dnes žije jen malá skupinka takových, jejichž pokusy selhaly,“ podotkl psychiatr Niels Hollenborg.
Narkoman
Feťáci si mohou dopřát i tvrdé drogy
Věkem sice tito lidé ještě do důchodu nepatří, chatrným zdravím ale ano. Drogy poškodily jejich orgány, mnozí jsou HIV pozitivní. Woodstock jim nabízí jídlo, nocleh, možnost přivýdělku, ale také náhradní drogu metadon. V soukromých pokojích dokonce toleruje užívání tvrdých drog.
Úřady navíc dobře platí. Mají totiž za to, že s péčí a pod dohledem lékařů napáchají sveřepí narkomani méně škod než v kriminálním prostředí ulice.
Ron, narkoman, obyvatel Woodstocku:
„Myslím, že kdybych přestal s drogami, hned umřu. Mám už za sebou příliš mnoho zla, to by mě porazilo.“
Nizozemské drogové zákony patří v Evropě k nejliberálnějším. Jejich obhájci operují daty: úmrtnost narkomanů je tu nižší než v Německu nebo Rakousku. Životní prognózy těžce závislých ale rostou v celé Evropě. Jen v Nizozemsku překročí 35. rok 66 procent z nich, tedy třikrát víc než v 80. letech. Jeden Woodstock jim tak brzy bude těsný.
Reportáž Hany Scharffové (zdroj: ČT24)