Washington - Ve věku 81 let zemřel 17. ledna 2007 na selhání ledvin legendární americký publicista Art Buchwald, který byl světovou legendou v psaní fejetonů. Buchwald, jemuž vyšlo na třicet knih a jeho texty přetiskovaly stovky novin na světě, desítky let pranýřoval především politiky, společenské neduhy i absurdity. V roce 1982 byly jeho talent a nezdolná píle oceněny Pulitzerovou cenou. Jeho fejetony mohli číst i lidé v komunistickém Československu.
Mistr nadsázky - fejetonista Art Buchwald
Zběhl z univerzity v Los Angeles a koupil si jednosměrný lístek do Paříže, kde se stal dopisovatelem magazínu Variety. Břitký vtip a forma sloupků prosluly, zájem projevil International Herald Tribune. Jméno Buchwald se už v roce 1959 stalo, slovy časopisu Time, „svébytnou institucí kvality“. O tři léta později se fejetonista vrátil do USA, kde změnil status na prominentního novináře s propustkou do Bílého domu. Častým terčem pro jeho pero však byli nejen republikáni či demokraté, ale též sami novináři s unikátně formulovanými sugestivními dotazy. Buchwald též napsal divadelní hru a krátkou novelu.
Zkušenost měl Buchwald i s komunistickým Československem, kam zamířil roku 1958 během cesty do tehdejšího Sovětského svazu. „Kde je to Československo?“ zeptal se celníka na rakousko-české hranici v Mikulově. „Nemůžete to minout. Je to u první strážní věže, za druhým kulometem, mezi dvěma velkými minovými poli nalevo,“ odpověděl mu prý celník. A v Olomouci, kde způsobil dopravní kolaps, si údajně jeho olbřímí lincoln prohlíželo 69 678 lidí z celkových 70 000 obyvatel. Mistr nadsázky tak potvrdil, že realita a fikce v jeho tvorbě nikdy neměly hranice.
Ve svých fejetonech neušetřil nikoho. Právě pro jeho ostrost a časté „míření do vlastního hnízda“ mohli Buchwaldovy články číst i lidé v Československu. Konkrétně to byl jeho fejeton „Pane, proč bombardujeme ty díry?“, který reagoval na válku ve Vietnamu a který vyšel v Dikobrazu. Se stejnou ostrostí však Buchwald reagoval i na invazi spojeneckých vojsk do naší země v roce 1968. Tento sloupek Jak se hledá zdůvodnění, který „analyzuje“ okupaci ČSSR vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968, v Československu tehdy ale nevyšel. Svou myšlenku v něm dovádí Buchwald do krajnosti a píše o zasedání „Ústřední komise pro otázku napadání malých zemí“.
V češtině vyšla v roce 1992 v překladu Jana Jiráka také kniha Copak jsem vám někdy lhal?.
Svěží humor a vtip si uchovával až do konce života, což dokázal i videozáznam Poslední slovo - Art Buchwald, který krátce po jeho smrti na svých webových stránkách zveřejnil americký list New York Times.
„Ahoj. Jmenuji se Art Buchwald a jsem po smrti,“ říká známý novinář na záznamu natočeném v červenci. Na dotaz o smyslu života v něm řekl: „Nikdy jsem o něm nepřemýšlel. Myslím, že jsem přišel na Zemi kvůli tomu, abych lidi rozesmál. Když lidi rozesmějete, dostane se vám tolik lásky, kolik chcete.“