Berlín – Čelní představitelé Evropské unie v tajnosti připravují plán dalšího vývoje sedmadvacítky. Vize pro příštích pět až deset let zahrnuje čtyři oblasti: strukturální reformy, bankovní unii, fiskální unii a politickou unii. Hlavní body plánu má představit prezident EU Herman Van Rompuy na evropském summitu koncem června. Informovalo o tom nedělní vydání německého deníku Welt s tím, že cenou za uskutečnění plánu by však prý mohlo být rozštěpení EU.
Špičky EU v tajnosti připravují jízdní plán pro budoucnost
Na plánu „nové stabilní Evropy“ pracují na pokyn šéfů vlád špičky evropských institucí. Kromě Van Rompuye jsou to předseda Evropské komise José Manuel Barroso, šéf ministrů financí eurozóny Jean-Claude Juncker a prezident Evropské centrální banky (ECB) Mario Draghi.
Nejde přitom jen o už nepostačující krátkodobá řešení krize. Evropa a zvláště eurozóna mají dostat novou vizi. Pokud by se na plánu shodlo 27 členských států unie, vznikla by prý zcela nová Evropa. Nejpozději do konce roku by měli šéfové států a vlád tuto „cestovní mapu“ oficiálně schválit a podle Weltu by se mohlo jednat o revoluční dokument.
„Všude na světě, v Americe nebo Asii, se nás ptají: 'kam vlastně směřujete?'“ cituje německý list nejmenovaného vysokého představitele EU. „Na to musíme po dvou letech krize konečně najít odpověď,“ dodal zdroj.
Politická unie a jediné křeslo v Radě bezpečnosti
Jízdní plán pro následující desetiletí počítá v politické rovině s posílením pravomocí Evropského parlamentu a předpokládá, že pokud budou moci občané EU více ovlivňovat dění v Bruselu, svolí i k užší politické spolupráci. Představa unijních špiček je ta, že do roku 2022 bude EU ve světě vystupovat jako jednotný celek od vojenských zásahů proti autoritářským režimům (zde se dokument zřetelně odvolává na dění v Sýrii), po jediné evropské křeslo v Radě bezpečnosti OSN. Politická integrace předpokládá také jednotnou legislativu.
Vytvoření fiskální unie, jež dokument požaduje, se jeví jako problematické. Už když německá kancléřka Angela Merkelová prosadila pakt rozpočtové kázně, musela se smířit s tím, že se k němu odmítli připojit dva partneři z EU - Velká Británie a Česko. Jako komplikace se podle řady ekonomů jeví i skutečnost, že v tuto chvíli chybí společná finanční politika i těm zemím, které patří do eurozóny.