Berlín – Německo si dnes lidovými slavnostmi, koncerty, happeningy a projevy politiků připomíná 22. výročí svého sjednocení, odcizení a rozdíly mezi Němci z východu a ze západu ale stále přetrvávají. Podle nové zprávy spolkové vlády zaostává východ země v oblasti hospodářského růstu, výzkumu, pracovních míst, mzdách a kupní síle, v lecčems je ale naopak vpředu bývalá NDR. Pochází odtud třeba prezident Joachim Gauck i kancléřka Angela Merkelová, s čímž ale většina Němců nemá problém. Oba politici se zúčastnili slavnostního shromáždění v Mnichově, kde předseda dolní komory parlamentu zdůraznil především evropský rozměr německého sjednocení.
Němci slaví 22 let sjednocení: Jsou ale opravdu jednotní?
V některých aspektech je dnes ale východ země před západem – například pokud jde o ženskou zaměstnanost, kterou podporuje i fakt, že na východě lépe funguje systém péče o předškolní děti. Díky nižším mzdám je i východoněmecká průmyslová výroba konkurenceschopnější, i když produktivita na západě je vyšší. Východoněmecké vývozní kvóty jsou na úrovni těch západních z roku 1998. Východoněmecké země a obce jsou na tom ale finančně lépe: na každého východního Němce připadá dluh 6 316 eur, na západě země je to 8 511 eur.
Předseda parlamentu zdůraznil evropský rozměr sjednocení země
Předseda dolní komory německého parlamentu Norbert Lammert při slavnostním aktu v Bavorské státní opeře v Mnichově prohlásil, že bez překonání rozštěpení Evropy by nebylo sjednocení Německa a bez obnovení jeho jednoty by nebyla možná evropská integrace. Poděkoval mimo jiné sousedům Spolkové republiky, mezi které patří i Česko, že umožnili ukončit poválečné rozdělení Němců.
V proevropsky laděném projevu připomněl, že „Evropa je víc než byrokracie, nařízení, smlouvy, a dokonce i víc než euro“ a nejde v ní jen o „dluhy a jejich splácení, škrtání a jejich množství“. „Je to historicky jedinečný, ojedinělý a současně příkladný způsob, jak převést národní suverenitu členských států s cílem si tuto svou suverenitu uchovat, čehož je v době globalizace možné úspěšně dosáhnout jen společně,“ uvedl Lammert před 1 500 hosty oficiálního aktu, mezi nimiž nechyběli prezident Gauck a kancléřka Merkelová.
Každý pátý západní Němec v bývalém východním Německu nikdy nebyl
V hlavách občanů SRN je ale propast mezi východem a západem stále velká. Tři čtvrtiny Němců tvrdí, že existují rozdíly v mentalitě obyvatel obou částí. Podle průzkumu pro deník Bild například pětina západních Němců („Wessis“) nikdy nebyla v bývalém východním Německu. Naopak na západě země ještě nebylo devět procent východních Němců („Ossis“). Němci, kteří vyrostli v někdejší NDR, jsou přitom vůči lidem z původních spolkových zemí otevřenější, než je tomu naopak.
Čtyřiasedmdesát procent obyvatel SRN stále vnímá rozdíly v mentalitě. Respondenti dokázali jednoznačně přiřadit lidem z východní a západní části typické vlastnosti. Například orientace na peníze je podle 36 procent všech dotázaných typicky západoněmecká vlastnost a jen podle 17 procent východoněmecká. Pro Němce ze západu je podle 23 procent respondentů typická bezohlednost, závist je pak spíš východoněmecká, soudí 30 procent Němců. Jen 67 procent „západních“ Němců si dokáže představit, že by si vzalo někoho z východní části, 78 procent východních Němců si dokáže představit svatbu s někým ze západu.
Komentář Jaroslava Šonky (zdroj: ČT24)
Publicista Jaroslav Šonka se nicméně domnívá, že už téměř nelze na první pohled poznat rozdíly mezi východními a západními Němci. Rozdíly nicméně stále existují, ale jsou podle něj ve spíše příjemných věcech. Východní Němci například častěji podávají ruku, mají hospody, kde složení hostů určuje ročník nebo čtvrť, u západních Němců naopak jejich profese.
Na východě prosperovala ekonomika, protože celá řada investic mířila právě tam. Ubývají tam ale také pracovní síly migrující na západ, ale některé menší obce jsou opuštěny do té míry, že se zde musejí i zavírat obchody.
Jednání o sjednocení Německa
„Jsme jeden národ“, znělo na podzim 1989
Proces znovusjednocení Německa odstartoval rozpad Sovětského svazu a východního bloku. Komunistickému režimu v Německé demokratické republice zasadily konečnou ránu hospodářské potíže, uprchlické vlny a masové demonstrace na podzim roku 1989 a následný pád Berlínské zdi 9. listopadu 1989
Východní Němci zpočátku požadovali reformy a provolávali heslo Národ jsme my (Wir sind das Volk). Teprve po pádu Berlínské zdi se jejich volání změnilo na Jsme jeden národ (Wir sind ein Volk). Touha po zavedení občanských svobod se tak náhle spojila s požadavkem na sjednocení se zbytkem Německa.
Západoněmecký konzervativní kancléř Helmut Kohl představil 28. listopadu 1989 svůj Desetibodový program na překonání rozdělení Německa a Evropy. V březnu 1990 potvrdili východoněmečtí občané svoji bezvýhradnou podporu Kohlovu sjednocovacímu úsilí v prvních svobodných volbách a o dva měsíce později byla zahájena jednání o německé budoucnosti ve formátu dva plus čtyři (dva německé státy plus čtyři vítězné mocnosti). Ty slavnostně zakončil podpis Smlouvy o konečném uspořádání ve vztahu k Německu 12. září 1990. Ekonomicky kolabující Sovětský svaz získal od Bonnu za svůj souhlas se sjednocením 20 miliard marek. Již 1. července 1990 byla západoněmecká marka v bývalé NDR zavedena jako jediná měna.
Vnitřní jednání o finální podobě sjednocení vedl tehdejší západoněmecký ministr vnitra Wolfgang Schäuble a východoněmecký státní tajemník Günther Krause. V souladu s vůlí většiny východoněmeckých občanů se rozhodli prosadit projekt jednotné země a podstatně neměnit existující text základního zákona (ústavy) SRN. V praxi to znamenalo, že na základě německo-německé „smlouvy o sjednocení“, podepsané 31. srpna 1990, pět nově vzniklých spolkových zemí jednoduše přistoupilo k SRN.
Azízovo panorama vyvolává vzpomínky na Berlínskou zeď
Jako velmi názorná upomínka na dobu rozdělení země vzniklo v Berlíně monumentální panorama Berlínské zdi na ploše 900 metrů čtverečních. Výtvarník íránského původu Jadegar Azizi ho poskládal z malby a tisíců fotografií, práce mu zabraly skoro pět let. „Kamarád se mě zeptal: jaký byl život vedle zdi? A já řekl: úplně normální. A to slovo 'normální' mě vyděsilo,“ říká Azizi. Za dějiště svého okna do nedávné minulosti si vybral konkrétní místo, kde dnes není po zdi ani stopy. Před rokem 1989 ale stála tak blízko domům na západní straně, že do ulice nemohla vjet auta.
GALERIE
Panorama Berlínské zdi od Jadegara Aziziho
Azizi má s mamutími projekty zkušenosti. Velkých panoramat vytvořil už sedm – od Mount Everestu přes amazonskou džungli po scény z antických měst. O co ožehavější je půda nedávné historie, se přesvědčil už během stavby základů nejnovější scény v centru Berlína. Pyrotechnici při ní museli zlikvidovat dvě bomby z druhé světové války.
Reportáž Martina Jonáše (zdroj: ČT24)