Washington – Třiadevadesátiletý Harold Van Heuvelen prošel hrůzou druhé světové války. Když ho nadřízení v roce 1945 převeleli na leteckou základnu v Louisianě, rozhodl se přenést válečný prožitek do říše hudby. Po bezmála sedmdesáti letech jeho příběh ožil, když dostal poprvé příležitost ve Washingtonu si svou symfonii poslechnout.
Jako voják vložil válku do tónů. Svou symfonii si poslechl po 70 letech
„Mír v Evropě už byl podepsán, a tak nám řekli, že můžeme dělat, co chceme. Já jsem se rozhodl napsat symfonii,“ přiblížil válečný veterán svou motivaci ke složení symfonie. Téměř sedmdesát let leželo jeho dílo netknuté v zásuvce stolu, než se Harold rozhodl dotáhnout svůj sen do konce. Zkontaktoval ministerstvo obrany, které o symfonii projevilo zájem. O její zpracování se zasadil armádní orchestr.
Dirigent armádního tělesa Tod A. Addison měl z díla nejprve obavu. „Byl jsem tak rád, když jsem otevřel partituru. Viděl jsem hudební dílo - velmi přístupné, melodické a neoromantické. Má to zvláštní význam, když si sednete a hrajete skladbu, o které víte, co skrývá v pozadí,“ nešetřil dirigent obdivem.
Harold Van Heuvelen se pokusil do první části symfonie vetknout smutek válečného období. Extrémní smutek a lítost nad holocaustem a nad hroznou ztrátou života, jak sám říká. Tóny vyprávějí dlouhý příběh strastiplného období, na jehož konci je světové a i v tomto případě osobní vítězství.
Harold Van Heuvelen napsal symfonii o válce (zdroj: ČT24)