Štrasburk – Evropský parlament předal Sacharovovu cenu za svobodu myšlení, kterou letos získala dvojice Íránců, právnička Nasrín Sotudíová a režisér Džafar Panahí. Ocenění ale nemohli osobně převzít, protože nesmějí opustit Írán. Cenu proto převzali jejich zástupci. Sacharovovu cenu, která nese jméno po sovětském fyzikovi a disidentovi, uděluje Evropský parlament každoročně od roku 1988 výjimečným osobnostem nebo organizacím, které přispěly k boji za lidská práva a demokracii.
Evropský parlament ocenil Íránce za svobodu myšlení
Nasrín Sotudíová a Džafar Panahí v Evropském parlamentu chyběli. Zůstaly po nich jen dvě prázdné židle, na které předseda europarlamentu Martin Schulz položil Sacharovovu cenu.
Za udělení ceny poděkovali laureáti prostřednictvím zástupců. „Mám pouze jeden sen: sen o dosažení spravedlnosti. Věřím, že se tento cíl v mé zemi naplní cestou nezávislosti soudů,“ uvedla Nasrín Sotudíová v projevu, který za ni pronesla nositelka Nobelovy ceny za mír Šírín Ebadíová. „Vlády by měly vědět, že za účelem zachování vlastní existence nemají na výběr a musí respektovat práva každého jednotlivce,“ dodala Sotudíová.
„Otázka nyní zní: proč se vlády, všemocní a silní, stávají den co den méně tolerantními? Historie je příběhem mála, kteří činí životy většiny bídnými a užívají ty nejnepřípustnější výmluvy: rozdíly pohlaví, jazyka, náboženství či politických myšlenek,“ uvedl ve svém projevu, který četl Costa Gavras, Džafar Panahí.
Předseda Evropského parlamentu Martin Schulz:
„Udělením Sacharovovy ceny dvojici iránských aktivistů, právničce Nasrín Sotudíové a režisérovi Džafaru Panahímu, uznává Evropský parlament jejich tíživou situaci a výjimečné úsilí v nepřetržitém boji za lidskou důstojnost, základní svobody a politické změny v Iránu.“
Nasrín Nasrín Sotudíová po sporných prezidentských volbách v červnu 2009 zastupovala vězněné opoziční aktivisty, hájila také mladistvé čelící trestu smrti, ženy a vězně svědomí. Teď je ve vězení v Teheránu, kde si odpykává trest za údajné šíření propagandy a spiknutí s cílem poškodit bezpečnost státu. Podle tiskové zprávy europarlamentu je ve vážném stavu, protože sedm týdnů držela protestní hladovku. Tu ukončila začátkem prosince, když úřady zrušily zákaz, jenž znemožňoval její dceři vycestovat.
Džafar Panahí točil filmy zaměřené na utrpení dětí, chudých a žen. Za svůj film Bílý balónek z roku 1995 se mu dostalo mezinárodního uznání, na festivalu v Cannes za něj získal prestižní Zlatou kameru. Jeho nejnovější film Toto není film (This is not a film) byl z Íránu vyvezen v roce 2011 na USB klíči zapečeném v koláči. Panahí si za údajnou propagandu proti Teheránu rovněž odpykává trest vězení. Soud ho v roce 2010 poslal na šest let za mříže a zakázal mu dvacet let točit filmy a psát scénáře.
Džafar Panahí a Nasrín Sotudíová