Plán na uspořádání pokojné akce před československými zastupitelskými úřady v zahraničí se zrodil v hlavě hokejisty a podpředsedy Světového kongresu Slováků Mariána Šťastného. Sám na Slovensko nesměl - už měl kanadský pas a trénoval ve Švýcarsku. Tvrdá reakce režimu, o které pak slyšel v rádiu, ho vyděsila. „Měl jsem strach, jestli jsem nezpůsobil něco, co vyvolá krveprolití,“ vzpomíná dnes Šťastný.
Šťastného původní iniciativa nevyšla. Dozvěděli se ale o ní příslušníci tajné církve na Slovensku, kteří na 25. března svolali obdobnou manifestaci do Bratislavy. Přestože akce nebyla slovenskými orgány povolena, sešlo se na Hviezdoslavově náměstí a v přilehlých uličkách několik tisíc účastníků.
Slováci si připomněli svíčkovou manifestaci
Demonstraci sledovala z hotelu Carlton politická komise, která po 18. hodině dala rozkaz zasáhnout proti demonstrantům. Hned potom vjela auta VB do davu. Podle nových zjištění dokonce někteří policisté měli zbraně nabité ostrými náboji. „Oni si byli vědomi své síly a věděli, že se jim nemůže nic stát,“ říká předseda správní rady Ústavu paměti národa Ondrej Krajňák.
Na žádost StB poslaly technické služby na náměstí kropicí vozy. Jejich řidiči za polití modlících se demonstrantů se svíčkami v rukou dostali odměnu 200 korun a nové montérky.
Přes dvě stě účastníků bylo předvedeno na policii, jeden z nich byl nakonec odsouzen k nepodmíněnému trestu. Zásah ale paradoxně probudil v lidech odvahu. Protesty pokračovaly a vyvrcholily po roce a půl - v listopadu 1989. Dodnes za brutální zásah nepadl jediný trest.
