Brusel/Kyjev – V pondělí 18. listopadu z Bruselu zazní konečné slovo, zda se může Ukrajina vydat západním směrem a oficiálně zahájit užší sbližování s evropskou osmadvacítkou. Směřování Kyjeva do Evropské unie, a tím i pryč ze sféry vlivu Ruska, dlouhodobě popuzuje Kreml. Vzhledem k významu Ukrajiny se tak rychle přibližuje jeden z nejožehavějších geopolitických momentů mezi Východem a Západem od konce studené války.
Tymošenková rozhodne o budoucnosti své země. Už za týden
Osmnáctého listopadu se sejdou šéfové diplomacií členských států EU - včetně českého Jana Kohouta - a budou naposledy jednat o tom, jak ukrajinské úřady plní podmínky pro podpis asociační dohody a s ní spojenou zónou volného obchodu. Podpis tohoto dokumentu, jenž podle odborníků i diplomatů významně ovlivní budoucnost 45milionového státu, který vždy stál na pomezí mezi Východem a Západem, má proběhnout 28.–29. listopadu v litevském Vilniusu na summitu států Východního partnerství.
Integrace Ukrajiny do evropských struktur, která znamenala posunutí „bezpečných hranic“ unie dál na východ, ale není zdaleka hotova. Ještě než Brusel definitivně kývne na užší sbližování s Kyjevem a otevření evropského trhu ukrajinskému zboží, musí tamní vláda splnit domácí úkoly, na kterých evropské státy vehementně trvají. Zejména ten jeden.
A zase ta Julija
Bývalá premiérka Julija Tymošenková si odpykává sedmiletý trest vězení za překročení pravomocí, čehož se měla před čtyřmi lety dopustit podpisem nevýhodné smlouvy o dovozu ruského plynu. Jelikož má problémy s nemocnou páteří, ukrajinská opozice požaduje její propuštění k léčbě v Německu. K tomu se ale prezident a její někdejší politický soupeř Viktor Janukovyč stále nemá. I přes naléhavé výzvy západních politiků odmítl udělit Tymošenkové milost a ukrajinský parlament ještě nepřijal zákon, který by Tymošenkové umožnil vycestovat do zahraničí.
A právě mezi „Tymošenková do Německa“ a „podpis asociační dohody“ staví EU rovnítko. Podle znalců ukrajinských poměrů je přitom tento problém spíše symbolický. „Bazírování na jejím propuštění je důležité hlavně kvůli tomu, aby si EU zachovala tvář. Tymošenková je viděna především jako postava spojená s tzv. oranžovou revolucí, jedná se tedy spíše o symbolické gesto a nikoliv skutečný problém,“ soudí analytik think-tanku AMO Michal Lebduška.
Ilustrační foto
Vrcholní zástupci osmadvacítky přesto trvají na svém. Nejde pouze o někdejší opoziční vůdkyni, její osud je prý jen špičkou ledovce. EU Kyjev obviňuje ze zneužívání justice k politickým útokům na opozici a žádá, aby ukrajinské zákony odpovídaly evropským normám. „Otázka selektivní justice, a právě to se týká Tymošenkové, je součástí širší otázky podoby právního systému tak, jak funguje na Ukrajině,“ prohlásila v minulosti šéfka evropské diplomacie Catherine Ashtonová.
„Hodiny tikají“ - čas do středy
Příslušný zákon, který by umožnil léčbu Tymošenkové - i ostatních ukrajinských vězňů - v cizině, se na poslední chvíli dostal do ukrajinského parlamentu. Minulý čtvrtek se však poslanci při jeho projednávání na plénu nedokázali shodnout na přijetí. Poslancům vládnoucí Strany regionů ani jeden ze čtyř předložených návrhů příslušné novely trestního zákoníku nevyhovuje, považují je za nedostatečné a požádali předkladatele z řad opozice o „dopracování“.
Kyjevu však ke splnění závazku příliš času nezbývá. Po neúspěšném hlasování z minulého týdne dali speciální vyjednavači EU Pat Cox a Aleksander Kwaśniewski ukrajinským poslancům ultimátum, aby legislativu co nejdříve schválili. Konkrétně mají čas do této středy. „Hodiny tikají a čas se krátí, je to problém, který už měl být poměrně dlouho vyřešený. A bez zelené od nich nepřijde zelená od nás - to je politická realita dne,“ konstatoval minulý týden švédský ministr zahraničí Carl Bildt.
Ilustrační foto
Podle ukrajinských komentátorů Viktor Janukovyč zdržuje propuštění Tymošenkové na léčení zejména proto, že se obává jejího možného politického comebacku. I z toho důvodu po bývalé premiérce před odjezdem požaduje, aby přiznala svou vinu a vzdala se na tři roky práva kandidovat ve volbách. Obě podmínky by ji ale vyřadily z prezidentského klání, které má na Ukrajině proběhnout v roce 2015.
Případná dohoda o evropsko-ukrajinské zóně volného obchodu vstoupí v platnost až po její ratifikaci v jednotlivých členských zemích, z nichž velká část má k odsouzení Tymošenkové nanejvýš kritické výhrady. Šéf polské diplomacie, která je k užšímu spojení s Ukrajinou jinak velmi vstřícná, Radoslaw Sikorski uvedl, že pokud se osud Tymošenkové příznivě nevyřeší, postaví se proti podpisu asociační dohody přinejmenším tři státy EU - Nizozemsko, Švédsko a Británie. Integraci Ukrajiny je rovněž připraveno zastavit vlivné Německo. Na propuštění Tymošenkové u svého protějšku při oficiální návštěvě země v říjnu apeloval také český prezident Miloš Zeman.
Moskevské tlaky
Kvůli asociační smlouvě se v posledních měsících Kyjev dostal pod výrazný tlak Ruska, pro nějž by hospodářská ztráta Ukrajiny znamenala potvrzení poklesu moci v jeho nejbližším okolí. Ruský prezident Vladimir Putin v polovině srpna upozornil, že Rusko a země tvořící s ním celní unii by mohly po podpisu přistoupit k trvalým obchodním „ochranným opatřením“ vůči Ukrajině. Premiér Dmitrij Medvěděv pak o měsíc později uvedl, že sblížení mezi Kyjevem a EU Ukrajinu připraví o „privilegované“ postavení" v obchodním vztahu s Ruskou federací.
„Nenutíme Ukrajinu, aby změnila směr svého rozvoje. Jen říkáme, že po A bude následovat i B. Bude to znamenat konec zbytků ukrajinského kosmického a leteckého průmyslu i loďařství,“ poznamenal šéf kanceláře ruského prezidenta Sergej Ivanov s tím, že Ukrajina v případě přidružení k EU ztratí „nejméně 12 miliard dolarů ročně“, které dosud plynuly z obchodu s Ruskem.
Ilustrační foto
Rusové se pokouší ukrajinskou vládu od klíčové dohody odradit do poslední chvíle. V sobotu do Moskvy na utajenou návštěvu přijel prezident Janukovyč a se svým protějškem se údajně bavili o hospodářských vztazích. Kreml zde Kyjevu přislíbil ekonomické projekty v oblastech energetiky, letectví a kosmonautiky za miliardy dolarů, pokud asociační smlouvu nepodepíše.
Pokud Ukrajina asociační smlouvu, jejíž součástí je i dohoda o zóně volného obchodu, podepíše, ztratí Rusko naději na začlenění ekonomicky významného souseda do trpělivě budované Euroasijské unie – sovětské obdoby EU. Členy této bezcelní zóny jsou zatím kromě Ruska jen Bělorusko a Kazachstán, Moskva by ale chtěla do sdružení začlenit i další postsovětské státy, jako jsou Arménie, Ázerbájdžán, Gruzie, Moldavsko, Tádžikistán či Turkmenistán a také právě Ukrajinu.
Jelikož souběžné členství v obou bezcelních zónách není možné, postavil Kreml Ukrajinu fakticky před ultimátum. „Ukrajina zůstává pro Rusko přirozenou sférou vlivu a zároveň hraje důležitou roli v ruské kolektivní paměti. Na území Ukrajiny se nacházejí tak strategická místa, jako je město Oděsa nebo poloostrov Krym se základnou ruské černomořské flotily,“ vysvětluje Michal Lebduška. „Pokud by Putinův režim chtěl obnovit sféru vlivu v oblasti bývalého SSSR, pak se bez Ukrajiny jakožto druhé největší svazové republiky neobejde,“ dodává.
Ilustrační foto
Varovná slova proto Kreml v průběhu léta doprovodil i činy. Přibližně týden trvala srpnová celní blokáda veškerého ukrajinského dovozu ze strany Moskvy, jejíž oficiální příčinou byla „nedostatečná kvalita“ ukrajinských cukrovinek. Takovému vysvětlení v Kyjevě věřil jen málokdo. Jen během letošního roku sáhla Moskva k obdobnému kroku už několikrát a záminkou byla jednou údajně špatná kvalita ukrajinských ryb, podruhé sýrů. Kyjevu už také Moskva opakovaně pohrozila přerušením dodávek plynu a vyzvala ke splacení dosud neuhrazených dluhů.
Oligarchové velí na Západ
Brusel, jenž ruský nátlak označil za „nepřijatelný“, je však na případné ruské restrikce zřejmě připraven. Podle agentury Reuters, která se odvolávala na vysoké unijní činitele, už EU zahájila jednání s Mezinárodním měnovým fondem o poskytnutí finanční pomoci Ukrajině. Pokud se země dostane koncem roku pod ekonomický tlak Ruska, mohlo by být připraveno až 15 miliard dolarů. Unie už má prý také v pohotovosti plán náhradního zásobování Ukrajiny plynem.
Ilustrační foto
Ačkoliv si Ukrajina od sblížení s EU slibuje nový prostor pro uplatnění své produkce oceli a chemického průmyslu, nechtějí tamní podnikatelé zároveň přijít ani o bohaté obchodní styky s tradičním partnerem z Ruska. Prezidenta Janukovyče, jenž byl vždy mylně nálepkován za stoupence Kremlu, tak v následujících měsících čeká obtížné balancování.
Nejvlivnější politik v zemi ale musí vyslyšet hlavně hlasy mocných ukrajinských oligarchů, kteří mu poskytují silnou finanční a politickou podporu. „Současné ekonomické elitě Ukrajiny již nevyhovuje nepřehledný chaotický systém, jaký panoval v 90. letech. V momentě, kdy jsou víceméně usazení, potřebují stabilní právní prostředí, které je ochrání před zvůlí státu. To zaručí spíše EU než ruská celní unie,“ tvrdí analytik Lebduška. Má-li proto Janukovyč, jemuž samotnému by v případě začlenení do celní unie hrozilo oslabení vlivu, volit mezi Moskvou a Bruselem, je připraven vábení Ruska odmítnout.