Vánoční import z USA není jen Santa. Znáte sněhuláka Frostyho?

Washington/Praha – I když jsou Češi zvyklí na jmelí, stále častěji se o Vánocích prosazuje i cesmína. Ačkoli na Ladových zimních pohlednicích nemá sněhulák na hlavě nic jiného než hrnec, dnes si nezřídka nasadí i cylindr. A přestože je za největší vánoční import Spojených států označován Santa Claus, je zde i řada dalších symbolů spojených s americkou tradicí, které se postupně dostávají do českých obývacích pokojů.

Iniciativa Zachraňte Ježíška vzbudila před pěti lety relativně významnou mediální pozornost. Její stoupenci tehdy novým způsobem zahájili boj proti amerikanizaci českých Vánoc a se slovy o ochraně českých motivů před Santou Clausem vyzvali tuzemské obchodníky, aby v předvánočních akcích více propagovali tuzemské vánoční symboly. Reagovali tak zejména na adventní a sváteční motiviku, která spíš než se skořápkami ořechů a kapry pracuje s veselým staříkem v kabátě s kožešinovým límcem.

„Chceme bytost Ježíška zachránit před invazí červeného tlouštíka a jeho vykulených sobích poskoků. V minulosti nám v českém prostředí nutili Dědu Mráze, dvacet let po revoluci se tu roztahuje Santa Claus,“ snažili se organizátoři protestu motivovat návštěvníky svých webových stránek k podpisu internetové petice. Tu dodnes podepsalo více než 18 tisíc lidí a iniciativa funguje i nadále (například na facebooku), jakkoli už nezískává takovou pozornost jako v roce 2008, kdy iniciovala happening před Strakovou akademií.

Nejen z tohoto příkladu vyplývá, že hlavní pozornost kritiků komercializace a globalizace vánočních svátků směřuje k Santu Clausovi, americké obdobě svatého Mikuláše, jehož vizuální podobu kanonizovala reklamní kampaň Coca-Coly na počátku třicátých let (až do té doby se barva Santova pláště měnila z červené na zelenou i modrou).

Americký vánoční import daný celosvětovou dominancí anglosaské kultury přitom nekončí u adventních kalendářů s buclatým staříkem na obrázku. Pokud by chtěli být ochránci čistoty českých Vánoc důraznější, měli by zpozornět i v momentu, kdy se jim do ruky dostane balicí papír s motivem sněhuláka, jenž má na hlavě místo hrnce cylindr.

Jaké další vánoční symboly vedle Santa Clause mají původ v USA, nebo se se Spojenými státy výrazně pojí?

SANTOVI SOBI

Stádo Santových sobů vnesl do americké a později i světové popkultury americký vysokoškolský pedagog Clement Clarke Moore, když v roce 1823 anonymně publikoval báseň Návštěva svatého Mikuláše, známou také jako Noc před Vánoci (s názvem The Night before Christmas později pracoval i Tim Burton ve snímku The Nightmare before Christmas).

Moorův sváteční text v mnoha ohledech kanonizoval americkou vánoční motiviku do podoby, jakou zná i české publikum; líčí příběh muže, kterého v noci na 25. prosince probudí neznámé zvuky a který při pohledu z okna zahlédne Santu Clause v saních, jež táhne osmice létajících sobů: Dasher, Dancer, Prancer, Vixen, Comet, Cupid, Dunder a Blixem. Po přistání na střeše rodinného domu se Santa s pytlem hraček na zádech spustí do obývacího pokoje komínem a postupně plní dětské vánoční punčochy nad krbem.

Devátý (a vůbec nejznámější) sob Rudolf doplnil Santovo spřežení až o sto let později. Počátkem třicátých let napsal Robert May pro brožuru obchodního řetězce Montgomery Ward dětskou báseň, jež líčí příběh stydlivého soba s červeným svítícím nosem; Santa si ho vybere do čela svého spřežení proto, aby mu nosem posvítil na cestu mlhou a vánicí.

Přestože se výtisků Mayovy básně jen v roce '31 rozdistribuovalo na dva a půl milionu, do americké popkultury příběh soba Rudolfa definitivně vnesla až jeho hudební adaptace, za níž stál Mayův švagr Johny Marks. Písni Rudolph The Red Nosed Reindeer (Rudolf, sob s červeným nosem) propůjčil hlas zpívající kovboj Gene Autry, a vznikl tak vánoční hit nejen pro rok 1949. Píseň od té doby až do současnosti interpretují hvězdy populární hudby, ať už se jedná o Deana Martina, Binga Crosbyho nebo Elllu Fitzgeraldovou a existuje i její metalová verze.

Santa Claus se sobím spřežením
Zdroj: ČT24/Thinkstock

FROSTY, SNĚHULÁK S CYLINDREM

Pokud české děti nasazují sněhulákům na hlavu hrnce, ve Spojených státech dostávají na hlavu cylindr – minimálně v příběhu sněhuláka Frostyho, kterého dětmi nasazený klobouk dokonce přivede k životu. Američané znají tento příběh od roku 1950, kdy jej pod názvem Frosty, The Snowman nazpíval Gene Autry spolu s Cass Country Boys (viz video níže), a zajistil si tak u posluchačů úspěch srovnatelný s rok starou písní o sobu Rudolfovi – právě na ni ostatně chtěli autoři sněhulákova příběhu navázat.  

Frostyho popularitu ještě umocnila ve stejný rok vydaná kniha od Annie North Bedfordové, pisatelky disneyovských příběhů. V průběhu následujících let vznikl animovaný film a na konci milénia varioval syžet Frostyho příběhu i sladkobolný rodinný snímek Jack Frost - stejnojmenný zpěvák zemře hned  v jeho úvodu, aby se mohl za svým synem vrátit v podobě sněhuláka, a nahradit mu tak péči, kterou coby otec zanedbával.

Píseň Frosty, The Snowman dodnes existuje ve stovkách verzí, na svůj reprertoár ji zařadil nejen Bing CrosbyElla Ftizgeraldová, ale před nedávnem také kanadský zpěvák Michael Bublé.

CUKROVÉ HŮLKY

Červenobílé cukrové hůlky, tzv. candy canes, platí za tradiční prvek amerických vánočních motivů a vyskytují se na nich snad stejně často jako punčochy nad krbem. Podle legendy přitom nemají se Spojenými státy mnoho společného – vzniknout totiž měly v druhé půli sedmnáctého století v Německu pro potřeby kolínského sbormistra, který si lízátky ve tvaru tyčinek zajišťoval klid svých sboristů během církevních ceremonií. Červenobílé žíhání nebylo normou ještě na přelomu 19. a 20. století, a přestože je dnes zobrazováno nejčastěji, candy canes se nadále vyrábějí i v duhovém zbarvení.

Cukrové hůlky
Zdroj: ČT24/Thinkstock

CESMÍNA

Obdobně se to má i s cesmínou – byť na většině obrázků doplňuje Santu Clause, ryze americký symbol nepředstavuje a její vazba na vánoční svátky má původ na starém kontinentu v jeho předkřesťanských dobách. Cesmínu totiž měli používat druidi coby magickou rostlinu, která ochrání obydlí před zlými silami. Plnila tak stejnou funkci jako jmelí.

Dnes cesmínu ke svátečnímu dekorování používají nejen v USA, ale i v řadě západoevropských zemí, zejména ve Velké Británii. Ke křesťanským svátkům se vztahuje svým anglickým názvem Holly (holy coby svatá), ačkoli historie anglického pojmenování míří ke slovu Quel, jež odkazuje na její pichlavé listy. Cesmínová je potom i jedna z nejznámějších anglických vánočních koled The Holly and The Ivy (Cesmína a břečťan).

LOUSKÁČEK

Podobně „navrácený“ vánoční symbol představuje také louskáček stylizovaný do podoby rakouského či pruského oficíra. Ačkoli se jeho figurka objevuje zejména v amerických vánočních filmech (např. ve sváteční epizodě Toma a Jerryho), nemá se Spojenými státy pranic společného - sama stylizace ostatně napovídá, že vznikla u středoevropských řezbářů, přičemž některé zdroje její původ lokalizují přímo do oblasti česko-německého pomezí v Krušných horách.

Ve Spojených státech zpopulárněla relativně pozdě, až na přelomu 40. a 50. let. Svůj podíl na tom má válečné tažení amerických vojáků Evropou na přelomu let 1944 a 1945, kteří louskáčky zasílali domů. Právě na sklonku 40. let se také tradice figurativních louskáčků střetla s vánočními svátky i v další rovině. Ve stejné době totiž v USA nabýval mimořádné popularity Čajkovského vánoční balet Louskáček. Od té doby jej až do současnosti hrají (nejen) americká divadla právě v období adventu a konce roku.