Brusel - Když se řekne Belgie, mnozí si představí wafle, čokoládu nebo hranolky. Jejich anglický název french fries - tedy francouzské smaženky - dohání Belgičany k šílenství. Aby vyvrátili tenhle kulinářský omyl, chtějí své pomfrity zapsat jako duševní dědictví na seznam památek UNESCO.
Belgičané chtějí dostat „své“ hranolky na seznam UNESCO
Stánek s hranolkami stojí v Belgii prakticky na každém rohu. Jejich estetiská stránka nikoho netrápí, a tak si mohou lidé kupovat smažené pochoutky třeba hned vedle kostela v historickém srdci Bruselu. Z pohledu Belgičanů jde totiž o nedílnou součást kvalitního života. Ne jen o nějaké hranolky.
Ty nejvyhlášenější fritkoty, jak se stánkům říká, totiž patří ke společenským institucím. Jako by šlo třeba o pražské kavárny, kde sedával Franz Kafka nebo Albert Einstein. Stánků s hranolkami je v Belgii na pět tisíc. Sdružují se v unii, která teď vyrazila do útoku. Chtějí získat štempl, který potvrdí belgickou jedinečnost - to znamená zapsání na seznam nemateriálního kulturního dědictví UNESCO.
Petici za tento nápad už podepsaly tisíce lidí. Čísla mluví jasně pro stánky s hranolkami: nejmíň jednou měsíčně je navštíví šedesát procent Belgičanů a aspoň jedenkrát ročně 95 procent obyvatelstva.
Stánek s tradičními belgickými hranolkami
Jenže fritkoty mají i své nepřátele. Hygienici při svých kontrolách zjišťují stále víc nedostatků. Nebezpečí v 21. století je jasné – pouličním prodejcům hranolek může zvonit hrana. I proto se tolik touží dostat na seznam UNESCO.
Čí jsou hranolky? Naše! tvrdí Francouzi i Belgičané
Spláchli by s tím i důležité vítězství nad konkurencí z Francie. Jak všichni vědí, hranolkám se v angličtině neřekne jinak než french fries, tedy francouzské hranolky. Jenže o to už roky Belgičané vedou spor. Tvrdí, že hranolky vymysleli rybáři v Namuru, hlavním městě Valonska, tedy francouzsky mluvící části Belgie. A to jako náhradu za malé rybky. A odsud se prý jejich výtvor přenesl za francouzské hranice. Takovou verzi ale pařížští gurmáni zcela odmítají.
Jenže Belgičané mají svůj silný argument – kornout z papíru. Křupavé hranolky se v něm podávají s omáčkami, které se neprodávají nikde jinde na světě. To je belgická jedinečnost.
Belgičané jsou na "své" hranolky hrdí
Navíc, belgické hranolky platí za hlavní jídlo, které na rozdíl od těch francouzských nepatří na talíř jako pouhá příloha. Prodejci hranolek tvrdí, že lidi sbližují - hranolky se ochutnávají, každý má jinou omáčku. Nejí se prý sobecky jako hamburger.
Pro majitele belgických stánků s hranolkami by zapsání na seznam UNESCO bylo obřím zadostiučiněním. Konečně by někdo uznal, že k jejich hranolkům patří přídavné jméno „belgické“. Stejně jako k akupunktuře čínská a flamenku španělské.
Horizont ČT24: Belgičané chtějí své hranolky v seznamu UNESCO (zdroj: ČT24)