Pchjongjang – Zažitou představu Severokorejců jako stáda poslušných poddaných, sklánějících se před nejvyšším vůdcem, boří filmový dokument ze série Frontline americké televizní stanice PBS nazvaný Secret State of North Korea. Snímek využívá propašované nahrávky z jedné z nejizolovanějších zemí světa.
Severokorejci jako poslušné stádo? Ani náhodou, ukazuje dokument
„Viděli jsme spoustu lidí, kteří se příkladně postavili úřadům takovým způsobem, jaký bychom nečekali,“ řekl televizi CNN režisér James Jones. Jednou z nejdramatičtějších částí záznamu je scéna s ženou, která začala provozovat soukromou „autobusovou“ dopravu s využitím malé dodávky. „Přišel k ní voják a říkal jí, že s tím musí přestat, že je to nelegální. Ale místo aby se omluvila, postavila se mu, doslova ho hnala ulicí, tloukla do zad a častovala ho nadávkami,“ říká Jones.
„Severní Korea přežila tak dlouho, protože je tak izolovaná, a to kvůli své informační bariéře,“ vysvětluje dále Jones. „Ale díky novým technologiím tahle bariéra praská.“ Severokorejci, zvláště pak ti mladí, jsou posedlí po amerických filmech a jihokorejských seriálech. Dokument líčí složitý a odvážný systém, kterým se přes hranici z Číny pašují DVD, laptopy i flashdisky. „Mladí Severokorejci si DVD vzájemně předávají a čekají na nové epizody,“ popisuje Jones. Právě kontakt se svobodnými médii otevřel oči mnoha Severokorejcům. „Čím víc jsem poslouchala cizí rozhlas, tím víc jsem si myslela, že to, co se učíme, není pravda. Že nás oklamali. A začala jsem toužit po svobodě,“ říká mladá žena, která vyrostla v KLDR, ale podařilo se jí utéct do Jižní Koreje.
Pro osoby, které pašují do země zakázané zboží - a také pro ty, kdo pronesli ven záznamy použité v dokumentu - jde doslova o záležitost života a smrti. Jeden pašerák, který v dokumentu vypovídá, říká, že ví, že bude popraven, pokud ho severokorejský režim chytí. Ale cítí, že je jeho povinností pokračovat.
„Spojili jsme se s japonským novinářem Džiró Išimaruem, který má po celé zemi neuvěřitelnou síť obyčejných Severokorejců,“ vysvětlil Jones, jak se dostal k záběrům použitým v dokumentu. „Ti natáčeli tajně s pomocí ukrytých kamer a pak záznamy pašovali přes hranici do Číny, kde na ně čekal Džiró,“ dodal. Jones si totiž prý brzy uvědomil, že nemá smysl jet do KLDR na oficiální turistický zájezd, protože při něm je kontakt s obyčejnými Severokorejci velmi omezený.
GALERIE
videogallery_409122
Jak v rozhovoru pro ČT uvedl koreanista Petr Bláha, záběry nejsou překvapením z toho hlediska, že je známo, že v Severní Koreji je bída a nouze a celá řada lidí vystupuje v zoufalých situacích proti režimu. Je podle něj nicméně záslužné, že tento problém byl zpracován dokumentární formou, protože často se výpovědi z druhé ruky zpochybňují. Bláha odhaduje, že Pchjongjang buď bude na dokument reagovat podrážděně, anebo jej bude zcela ignorovat.