Vlámská aliance má v programu například přeměnu Belgie na konfederaci s velmi slabou ústřední vládou. Ve Vlámsku žije asi 60 procent obyvatel Belgie, ve složitém politickém systému země je NV-A nyní v opozici. V celorepublikových výsledcích jsou za touto stranou na druhém místě křesťanští demokraté (CD&V).
Ve Valonsku, na frankofonní straně jazykové hranice, kde bylo před 20:00 SELČ sečteno výrazně méně okrsků, tradičně vyhrávají socialisté (PS) nynějšího premiéra Elia di Rupa s přibližně 30 procenty hlasů.
Belgičané hlasovali o 150 křeslech svého federálního parlamentu a vybírali poslance regionálních parlamentů ve Vlámsku, Valonsku, hlavním městě Bruselu a do parlamentu německy mluvící belgické komunity. Parlament pro frankofonní společenství sestává ze všech členů Valonského shromáždění a francouzsky hovořících poslanců bruselského parlamentu. Složení regionálních parlamentů ovlivňuje podobu nyní už nepřímo voleného Senátu, tedy horní federální komory.
Je to poprvé od poslední ústavní reformy, co Belgičané najednou hlasují o obou těchto úrovních zastupitelských sborů. Určují tak podobu politiky své země na příštích pět let.
Volební období regionálních parlamentů byla pětiletá od prvních voleb do nich v roce 1995, federální parlament byl ale dosud volen na roky čtyři. Složitý politický systém v zemi například způsobil, že nynější vláda, tvořená šesti stranami z obou částí země, byla po posledních parlamentních volbách sestavována rekordních 541 dní.
Volební účast je v Belgii povinná, hlasovat by tak mělo okolo osmi milionů lidí. Ve volbách do Evropského parlamentu jde v desetimilionové Belgii o celkem 21 poslaneckých křesel.
