Ašdod - Lucie Amsalem žije již sedm let v izraelském Ašdodu, který je vzdálený vzdušnou čarou 25 až 30 kilometrů od Pásma Gazy. Právě tam dnes zasáhla raketa čerpací stanici. S Lucií hovořila vedoucí vydání portálu ČT24 Bára Procházková o tom, jaké to je žít v zemi, kde několikrát denně houkají sirény a strach o život vlastních dětí je každodenní realitou.
Sirény a 40 vteřin na útěk. Jak vypadá každodenní život v Izraeli?
Cítíte omezení v každodenním životě?
„Asi kdybych byla svobodná, tak bych to tolik neprožívala, ale teď mám doma dvě děti, jednomu je sedm a jednomu dva a půl. Kluci teď nemohou navštěvovat ani školku ani školu a ani prázdninové kroužky, takže si je bereme do práce. Teď se nedá nikam chodit, nedá se jít k moři ani do parku ani do muzea, takže jsme jinak zavření doma. Náš byt nemá ani bunkr, což ostatní domy mají. Takže my vždy běháme na zpevněné schodiště, kde se setkáváme s ostatními sousedy. Je to samozřejmě velmi nepříjemný pocit.“
Jak často siréna houká?
„Za posledních 48 hodin houkala dvacetkrát. Obě uplynulé noci byly relativně klidné, jen během první houkal alarm kolem jedenácté a raketa bohužel i dopadla, protože se ji nepodařilo sestřelit. Spadla dva bloky od nás do zaparkovaného auta. Dneska ráno kolem osmé spadla raketa do benzinové pumpy. Zrovna jsme jeli s celou rodinou autem kolem, když začala houkat siréna, v té chvíli jsme byli asi 500 metrů od té čerpací stanice. Manžel stačil se starším synem zaběhnout do domu, ale já už nestihla nikam doběhnout. Takže jsem byla nucena zalehnout svého dvouapůlletého syna na chodníku a čekat, co se stane. Trochu jsem se roztřásla a syn samozřejmě křičel. Naštěstí se najednou u mě objevil nějaký kolemjdoucí a začal uklidňovat syna a vysvětlovat mu, že hledáme na chodníku mravence, aby se uklidnil. Takže jsme hledali mravence.“
Jak získáváte informace o tom, jak vypadá aktuální situace a jak se máte zachovat?
„Sleduji televizi a poslouchám zprávy. Dodržujeme samozřejmě to, co je nakázáno, tedy když slyšíme sirénu, tak se máme schovat. Když jsme zrovna na otevřeném prostranství, tak máme zaběhnout do budovy, a když není kam, tak si máme lehnout na podlahu a zakrýt si rukama hlavu.“
„Před několika lety chodívaly do schránky letáčky, jak daleko od Pásma Gazy jsme a kolik času máme na schování. Takže vím, že máme 40 vteřin času. Na letáčcích byl popis, že se máme schovat na bezpečné místo, ale otázka je, co to bezpečné místo je.“
Je cítit napětí mezi lidmi?
„Nic takového nepociťuji. Možná mi přijde, že jsou teď Izraelci ještě utuženější a drží pospolu. Nemyslím, že by tu byla mezi lidmi nějaká vyhrocená situace.“
Byla jste někdy v Pásmu Gazy?
„V Gaze ne, ale navštívila jsem spoustu jiných palestinských území jako Betlém nebo Ramaláh. Je mi to hrozně líto. My chceme žít spořádaným životem a v Pásmu Gazy je také spousta lidí, kteří by chtěli to samé. Je mi líto všech těch lidí, kteří nemají s hnutím Hamas nic společného a nemají na výběr.“
GALERIE
photogallery_457248