Filmový postřeh: Honba za úspěchem Domestika ničí

V Domestikovi má cyklista Roman doma trénovací kolo a na radu lékaře si pořídí kyslíkový stan. Jeho žena Šarlota si vede tabulky o svém pohlavním cyklu a servíruje potravinové doplňky. Téměř celý film se odehrává v uzavřeném bytě, kyslíkový stan v ložnici jejich svět ještě víc omezuje a přidušuje. Na malém prostoru se manželé postupně propadávají do destrukce i sebedestrukce.

Není to příjemný pohled, což je u sebezničujících záběrů s lidskými tekutinami pochopitelné. Jenže je na druhé straně obtížněji pochopitelné, co s takovým filmovým experimentem. S experimentem, který nikam neposouvá ani filmový jazyk, ani vyprávění. Nadsázka je v tomto temném příběhu tak překombinovaná, že je těžko postřehnutelná. Profesionální sportovci by se v příběhu myslím nenašli.

Pozitivum Domestiku ale zase spočívá v tom, že upozorňuje na zhoubnou posedlost a honbu za extrémním úspěchem, která pak takové – alespoň na první pohled běžné – věci jako sportování nebo početí mění v hysterii. A mladé lidi naprosto ničí. Obojí jsou to velká témata současnosti.