Zajíc snáší vejce? Ten velikonoční ano

Proč velikonoční vajíčka nosí právě zajíček? Jeho cesta k tomu stát se symbolem Velikonoc nebyla jednoduchá. A jak už je tak ušákům vlastní, musel i trošku kličkovat.

Důležité postavení zaujímal symbol zajíce (či králíka) už v předkřesťanských kulturách. Ty jej spojovaly s Měsícem, ve starém Egyptě zase zajíc symbolizoval zmrtvýchvstání boha podsvětí Usira.

V antice zajíc doprovázel bohyni lásky Afrodité i jejího syna Erota, symbolizoval štěstí, ale i krátkost lidského života. Germánská mytologie jej zase spojovala s bohyní jara Ostarou.

Text Starého zákona zajíce téměř opomíjí – v té době byl totiž považován za symbol tělesné žádostivosti, nejhoršího smrtelného hříchu hned po lakotě. Ovšem díky pověře, že nikdy nespí, se zajíc postupně stal v očích křesťanů symbolem věčného života.

Obtížnou cestu do přízně křesťanské církve absolvovalo i samotné vejce, které se původně vázalo k pohanským oslavám příchodu jara. Raně křesťanští myslitelé se ale k obrazu vajíčka uchylovali rádi, například svatý Augustin viděl ve vejci vypodobnění křesťanské naděje: „Je vejce, ale kuře ještě není. Je schované pod skořápkou a třeba na něj trpělivě čekat.“

Zajíc a Ježíšovo vzkříšení

Jak ale přišel zajíc k vajíčku? Jejich cesty spojil biblický příběh. Zajíc i vejce jsou totiž považovány za symboly toho, co se událo v Jeruzalémě. Na Velký pátek byl Kristus ukřižován a jeho tělo uloženo do pohřební jeskyně. Třetího dne se děje zázrak vzkříšení. Ježíš je naživu, smrt ztratila svou moc nad životem.

A právě vajíčko a zajíc jsou podobenstvím tohoto příběhu. Z vajíčka, které na první pohled připomíná neživý kámen, vzniká život, a mladí zajíci rodící se kolem Velikonoc opouštějí svá hnízda podobně, jako Kristus opustil svůj hrob. 

Stylizovanou podobu zajíce první křesťané vyřezávali do velikonočních bochníků chleba a často do nich zapékali i celá vejce.

Možná právě tak k sobě zajíc a vejce našli cestu, po které se vydali až k dnešní oblíbené tradici hledání barevných vajíček ukrytých velikonočním ušákem.

Prvně se o ní zmiňuje v roce 1678 lékař Georg Franck von Franckenau působící v Heidelbergu. „Podle jeho svědectví se zvířátko vyskytovalo o Velikonocích v Alsasku, Falcku a Oberrheinu, v oblastech, jejichž obyvatelstvo se většinou hlásilo k reformovaným křesťanským církvím,“ uvádí historička Valburga Vavřinová v Malé encyklopedii Velikonoc.

Legenda o zajíčkovi, který snáší v polích barevná vajíčka a obdarovává jimi děti, se ve velkém šířila hlavně v 19. století. Oblibu si získala jak v Evropě, tak v zámoří. U evangelíků, římských katolíků i ateistů.

Profil

Meister Lampe

V německých jazykových oblastech se velikonoční zajíček často nazývá Meister Lampe. Slovo Lampe je zkrácenou verzí mužského jména Lamprecht, které se u zajíce objevuje v eposu Reynke de vos z 15. století. Slovo „Lampe“ (v překladu lampa) navíc odkazuje na světlou spodní část zaječího ocasu, která je viditelná v okamžiku, kdy se dá zajíc na útěk, a dodnes je součástí mysliveckého slangu.

Zajíc snáší pestrá vejce!

Do českých zemí přinesla tradici velikonočního zajíčka zřejmě povídka Krištofa Šmída nazvaná Kraslice, v německém originálu Die Ostereyer.

Autor v ní popisuje strastiplný život dcery burgundského vévody Růženy, která – na útěku před úklady odvrženého ctitele – vystrojila dětem svých ochránců o Velikonocích neobvyklou zábavu. Do předem připravených mechových hnízdeček potají položila malovaná vajíčka. Když je nadšená drobotina objevila, bylo jasno – tak krásná vajíčka nemohla snést žádná obyčejná slepice!

„Slepice ovšem nesnášejí tak krásných vajec. Já dokonce myslím, že snesl je zajíček, který vyskočil z jalovce a utekl, když jsem tam chtěla hnízdečko dělati,“ pravila Martina sestřička. A všechny děti se smály a pravily žertem. „Zajíc snáší pestrá vejce.“ Žert tento zachoval se v mnohých krajinách až po naše doby, píše Šmíd.

Německá velikonoční pohlednice z období první světové války
Zdroj: ČT24/Berliner Zeitung

Zajíc artilerista i výnosný prodejní artikl

Sladcí pečení zajícové se v druhé půlce 19. století postupně stávali běžnou součástí velikonočních stolů. Piškotový zajíc, do jehož středu se vkládalo malované vajíčko, tak doplňoval tradiční mazance a beránky.

Popularita velikonočních zajíčků rychle rostla a ušáci pronikali na velikonoční pohlednice, do dětských knížek i říkanek.

Během první světové války musel velikonoční zajíc dokonce narukovat do služeb propagandy. Objevil se na pohlednicích, tehdy nejužívanějším prostředku komunikace mezi vojáky a jejich rodinami.

Na jedné z německých pohlednic zajíček oblečený ve francouzské uniformě střílí na německé vojáky malovaná vajíčka. Vzkaz vojsku německého císaře byl jasný – protivník nemá nic, čím by jej mohl porazit.

Čokoládoví zajíci firmy Lindt, jeden z nejznámějších symbolů dnešních Velikonoc
Zdroj: ČTK/dpa
Autor: A9999 DB Christain Fuerst

V současné době se asi nejznámější velikonoční zajíček „zrodil“ v 50. letech minulého století ve Švýcarsku. Čokoládové figurky firmy Lindt ve zlatém alobalu se staly symbolem Velikonoc pro děti po celém světě. Ročně se jich prodá přes sto milionů kusů.

Díky své popularitě se velikonoční zajíček dočkal i vlastního muzea. Sídlí v Mnichově a uchovává zhruba dva tisíce artefaktů. Potvrzují, že zajíc a jeho barevná vajíčka jsou neoddělitelnou součástí oslav Velikonoc.