Želvy sloní jsou pro vědce vděčným studijním materiálem už od dob Charlese Darwina. A zatímco slavný anglický vědec nad vzácnou izolací tichomořských ostrovů jásal, ti současní jsou naopak vděční za cizí zavlečené druhy rostlin. Právě na nich totiž největší suchozemské želvy zakládají svůj jídelníček.
Vytříbený apetit sloních želv – jedí hlavně nepůvodní rostliny
Cizí strava sloním želvám na rozdíl od okolí prospívá (zdroj: ČT24)
Bez jídla dokáže vydržet celý rok. Pokud si ale sloní želva chce opravdu pochutnat, místo domácí stravy si dá raději cizokrajné druhy rostlin. S tímto závěrem přišli vědci poté, co čtyři roky na Galapágách pozorovali apetit největší suchozemské želvy na světě.
K výzkumu na čerstvém vzduchu přitom měli dobrý důvod. „Zkoumali jsme 300 až 400 vzorků želvího trusu a hledali každé semínko. Někdy jsme našli 7 nebo 8 tisíc semínek v jednom exkrementu, takže to bylo hodně práce,“ říká s úsměvem vedoucí výzkumu Stephen Blake.
V souvislosti s křehkým ekosystémem na Galapágách tak funguje zajímavý paradox. Zatímco agresivní druhy rostlin a trav zavlečené lidmi tamnímu prostředí škodí, tvoří víc než polovinu želvího jídelníčku. Kvůli nim metrákoví plazi sejdou z vyšlapaných cest a klidně urazí i několik kilometrů navíc. „Myslel jsem si, že by želvy mohly měnit své migrační trasy a pohybové návyky podle speciální paměti. Jejich chování ale najednou ovlivní nové místo s dobrou potravou, která se tu ještě před deseti lety nevyskytovala,“ dodává Blake.