Členité pobřeží Tuniska, dlouhé 1200 km, nabízí jedny z nejlepších pláží ve Středomoří. V jeho střední části, nazývané Sahel, se nalézají i proslulé písečné pláže Sousse a Monastir, s teplou mělkou vodou Hammametského zálivu. Milovníky historie zase nadchnou tajemné trosky starověkého Kartága.
Tunisko
Rychlá navigace:
Geografické údaje
Měna, kurzy
Klimatické podmínky
Ceny
Clo, dovoz, vývoz
Časový posun
Elektřina (proud, používaní redukcí)
Fotografování a filmování
Internet
Jazyky, dohovoření
Kriminalita
Kuchyně - jídlo a nápoje
Místní doprava a taxi
Nákupy a suvenýry
Oblečení, zavazadla
Opalování
Pláže a koupání
Pošta
Rent a car, dopravní předpisy a řidičské průkazy
Restaurace, ceny, doporučení
Různé
Sportovní a plážové služby
Spropitné
Svátky
Telefonování + roaming
Tísňová volání
Víza, vstupní formality
Zajímavá místa
Zábava, kultura, sport
Zastupitelské úřady
Zdravotní péče, očkování, hygiena
Zvyklosti a obyčeje
Geografické údaje
Poloha: severní Afrika
Oficiální název: Tuniská republika
Hlavní město: Tunis - 2 037 000 obyvatel
Jazyk: arabština (úřední), berberština, francouzština
Náboženství: sunnitský islám (99%)
Měna, kurzy
Měna: tuniský dinár (TND) = 1000 milimů
Aktuální kurz: 1 TND = 16,93 Kč
Peníze vyměníte v bance (otevírací doba obvykle 8.00 – 11.00 a 14.00 – 16.00, během ramadánu pouze dopoledne.). U jedné přepážky vyplníte formulář a u další dostanete peníze. Ve frekventovaných letoviscích jsou banky otevřeny déle, směnárny bývají otevřeny též o víkendech. Směnárna na letišti se řídí přílety a odlety letadel, teoreticky funguje po 24 hodin denně. Směnárnu má také většina hotelů vyšší kategorie. Cestovní šeky (American Express) přijímají banky. Optimální je měnit buď USD nebo Euro. Kursy se mění každý den, jsou vyhlašovány státem a proto všude stejné. Poplatek se nevybírá, ale je třeba předložit pas a uschovat stvrzenku o směně pro případnou zpětnou výměnu. Kreditní karty (VISA, MasterCard, American Express) jsou přijímány v hotelích, restauracích vyšší kategorie, v obchodech pro turisty a půjčovnách automobilů. Na placení kreditní kartou se zcela nespoléhejte a vybavte se i hotovostí.
Bankomaty jsou ve všech větších městech a turistických lokalitách, výběr hotovosti je možný pouze v místní měně.
Počítejte s finanční rezervou (drobné výdaje, fakultativní výlety v místě, případné lékařské ošetření, nákup léků). Doporučená částka na osobu a pobyt je 100-150 USD.
Klimatické podmínky
Severní část Tuniska má klima subtropické středomořské, tedy příjemně teplá léta a delší mírné zimy. Na jihu panuje vnitrozemské, typicky „africké” podnebí: zatímco letní denní teploty mohou v polopouštích a pouštích Sahary dosahovat až čtyřiceti stupňů Celsia, klesají v noci překvapivě až k nule. Průměrné teploty vzduchu na pobřeží jsou v květnu 25°C, v červnu 29°C, v červenci 32°C, v srpnu 30°C, září 30°C, říjnu 25°C a listopadu 25°C. Množství srážek závisí na ročním období, a také na nadmořské výšce. Od 1500 mm ročně v nejvyšších horách až po 0 mm i po několik let za sebou ve vnitrozemské poušti. Obecně lze konstatovat, že srážek ubývá směrem k jihu.
Hlavní turistická sezona panuje v červenci a srpnu, byť je značné horko. Za optimální z hlediska Evropanů je považován březen až květen, a poté září až konec listopadu. Nejlepší doba k návštěvě Sahary je zima.
Ceny
Dělení měny na tisíciny je neobvyklé a může vás i zmást: například napsaná cena 4800 neznamená 48 dinárů, ale 4 dináry a 800 milimů. Dále uváděné ceny jsou pouze orientační a mohou se místně i časově lišit.
V obchodě:
pivo 0,3l = od TND 0,9
cola, limo 1,5 l = od TND 0,6
balená voda 1,5 l = od TND 0,4
láhev vína = TND 4 – 6
mléko 1 l = TND 0,6
chléb = od TND 0,2
sýr 1kg = od TND 4,5
broskve 1kg = TND 1,5
banány 1 kg = TND 1,3
rajčata 1 kg = TND 0,5
pohled = TND 0,2 – 0,5
známka do ČR = TND 0,500
Clo, dovoz, vývoz
Celní předpisy v zásadě odpovídají českým: turista může vézt přiměřené množství potravin, alkoholu a věcí osobní potřeby podle délky a charakteru pobytu. Na přechodnou dobu lze dovézt pro vlastní potřebu 2 fotoaparáty a 20 filmů, 1 kameru a 20 filmů, sportovní náčiní, 1 dalekohled a 1 osobní počítač. Dovezené osobní věci musí být znovu vyvezeny.
Do Tuniska lze bezcelně dovézt alkoholické nápoje do obsahu 25 % alkoholu 2 litry na osobu, nad 25 % alkoholu l litr na osobu, tabák: 400 ks cigaret, 100 ks doutníků nebo 250 g tabáku na osobu starší 17 let, 1/4 l parfému a 1 l toaletní vody na osobu, dále jednotlivé dárky, jejichž hodnota nepřesahuje cca 220 Kč za kus.
Do Tuniska je dovoleno dovážet veškeré cizí valuty, cestovní šeky a platební a úvěrové karty; cizí valuty do hodnoty cca 22.000 Kč, v případě vyšší částky převyšující uvedenou hodnotu je třeba o tom informovat při celním a devizovém odbavení při příjezdu. Případný vývoz nedeklarované částky deviz je sankcionován odebráním peněz a pokutou ve výši odebrané částky a případně dalšími úředními postihy.
Je zakázán dovoz i vývoz tuniských dinárů. Zbydou-li vám dináry, je nutné je směnit zpět na valuty. Případná zpětná výměna nesmí převýšit 30 % původně vyměněné částky, nesmí být vyšší než 100 TND a musíte předložit stvrzenku o prvotní směně. Doporučujeme proto peníze vyměňovat postupně podle konkrétní potřeby.
Vývoz předmětů pocházejících nebo vyrobených z volně žijících zvířat a veškerých živých zvířat bez zvláštního povolení ministerstva zemědělství je přísně zakázán. Tunisko mezi prvními státy (1974) podepsalo CITES, mezinárodní dohodu o zákazu obchodu s ohroženými druhy zvířat a rostlin, která se celosvětově týká více jak 800 druhů. Těmto „suvenýrům” se vyhněte, v případě porušení zákona vám hrozí trestní stíhání.
Vývoz antických předmětů je možný pouze s povolením ministerstva kultury.
Dále je zakázáno dovážet zbraně všech druhů kromě registrovaných loveckých, výbušniny, omamné a psychotropní látky, pornografii, produkty, které mohou ohrozit bezpečnost, zdraví, náboženské cítění a morálku veřejnosti. Tuniské úřady velmi tvrdě postihují držení a užívání psychotropních látek.
Časový posun
Tuniský čas je celoročně stejný jako v Česku, tj. GMT+1 = CET, případně v létě GMT+2 = CEST (Tunisko zavádí letní čas ve shodných obdobích).
Elektřina (proud, používaní redukcí)
Střídavý proud 220 V / 50 Hz. Zásuvky jsou dvoukolíkové, běžně nepotřebujete adaptér. Pokud se setkáte s napětím 110V, je třeba transformátor.
Fotografování a filmování
V Tunisku je přísně zakázáno fotografovat či natáčet vládní, policejní a vojenské objekty, nádraží, letiště a další budovy označené tuniskou vlajkou (prezidentský palác, národní televizní stanice apod.), mosty, důležité komunikační body a vůbec potenciální strategické cíle, uniformované osoby včetně policejních hlídek. Od roku 1980 je přísně zakázáno fotografovat židovské objekty. Je třeba respektovat zákaz vstupu do blízkosti těchto objektů, pokud je u nich vymezen prostor s policejní hlídkou. Veškeré zákazy bezpodmínečně dodržujte.
Většina muzeí a archeologických lokalit požaduje kromě ceny vstupu zvláštní příplatek za kameru nebo videokameru (1 – 3 TND), ale v mnoha muzeích je zároveň zakázáno používat blesk nebo stativ.
Pokud budete chtít fotografovat místní obyvatele, zejména na venkově, vždy se předem zeptejte na svolení, protože si často nepřejí být fotografováni. V žádném případě nefotografujte osoby, které se modlí.
Internet
Internet je dostupný v internetových kavárnách a v některých hotelích, informace dostanete na recepci. Příležitostí je méně než v Česku, protože počet uživatelů internetu je ve srovnání s ČR čtvrtinový, a také spojení je zpravidla pomalejší. Přístupnost některých stránek je navíc blokována vládními úřady.
Jazyky, dohovoření
Oficiálním jazykem v Tunisku je arabština, ale velká část obyvatelstva hovoří i francouzsky (francouzština je povinná pro děti ve škole). Většina značek a nápisů je v obou jazycích. V hlavních turistických střediscích mluví mnoho lidí anglicky, méně německy, případně italsky.
Univerzálním jazykem je trpělivost a úsměv. Nicméně doporučujeme zapamatovat si alespoň to nejdůležitější slovíčko, jehož znalostí zcela jistě potěšíte místní: děkuji = šókran.
Kriminalita
V Tunisku je relativně nízká kriminalita. Okrádání turistů je vzácné, natož fyzické napadení. Přesto buďte opatrní, nenoste u sebe velké částky v hotovosti, cenné věci (pas, letenku, hotovost) nechte v hotelovém sejfu nebo v uzamčeném zavazadle. Hotel neručí za věci ponechané volně v hotelovém pokoji. Pokud si kamery a fotoaparáty neberete s sebou ven, patří také do trezoru. Nechte doma šperky, náušnice, nápadné hodinky a vůbec vše, na čem vám záleží. Také příruční zavazadlo můžete opatřit malým zámkem.
Maximální pozornost věnujte ochraně cestovních dokladů. V případě ztráty, odcizení nebo znehodnocení pasu je třeba získat náhradní cestovní doklad na českém zastupitelském úřadu. Doporučujeme mít s sebou dvě pasové fotografie a fotokopii zadní dvoustrany pasu, což podstatně usnadní situaci, kdybyste o dokumenty přece jen přišli. Kopii pasu samozřejmě uložte odděleně od originálu. Bezpečnostním pravidlem číslo jedna je neopouštět skupinu a řídit se pokyny průvodců. Dávejte pozor na případné ošizení ve směnárnách při výměně peněz.
Mějte se na pozoru před kapesními zloději. Peníze mějte rozděleny na menší částky a ty uloženy odděleně. Nějaké drobné mějte připraveny jako pohotovostní v kapse, můžete tak případně ukázat, „že více nemáte”. Neberte peníze a cennosti na pláž. Nechoďte nikam sami, zejména večer a v noci. To platí především pro ženy, které by se navíc i ve dne měly oblékat spíše konzervativně, jinak se vystavují nebezpečí obtěžování.
Kuchyně - jídlo a nápoje
V Tunisku se smísily kuchyně všech národů, které se zde za staletí vystřídaly. Kuskus pochází od původních Berberů, olivy a olivový olej od Římanů, káva a koření od Arabů, medové koláče od Turků.
Hotelová snídaně (obvykle formou bufetu) se podává 7.00 – 9.30, oběd 12.00 – 15.00 a večeře 19.00 – 21.00. Součástí jídel je čorba (polévka) a brik (plněné pečivo), hlavním jídlem bývá kuskus, moučníkem je buď ovoce (podle sezóny melouny, broskve, fíky, datle, meruňky, mandarinky, mišpule, třešně, švestky, grepy, hroznové víno, banány) nebo různé sladkosti. K hlavnímu jídlu dostanete všude mističku harissy, což je pálivá pasta z červených paprik a olivového oleje, okořeněná petrželkou, kmínem nebo česnekem. Z ryb je populární rouget (parmice), daurade (mořský jazyk), thon (tuňák), merou (kanic), loup de mer (mořský okoun) a sardinky. Ryby se obvykle grilují nebo dusí. Mezi „mořské plody” patří zejména poulpe (chobotnice), calamar (kalamáry) a crevette (krevety).
Specialitou tuniské kuchyně je kuskus – v páře vařená krupice, na níž se servíruje dušená zelenina a kuřecí nebo jehněčí maso. Je pokaždé jiný, neboť možností kombinací různých druhů zeleniny (karotka, hrášek, tykev…) a masa (jehněčí, kůzlečí, hovězí, mořské plody…) je nepřeberné množství: každá restaurace respektive i každá tuniská domácnost má svůj po generace předávaný recept. Nemluvě o dochucení různými bylinkami a kořením (přičemž rýže může být překvapivě doplněna třeba piniovými jádry).
Z nápojů vede „café express” (malý hrníček silné černé kávy), „café direct” (capuccino), „créme express” (espresso s mlékem), „café au lait” (velká káva s mlékem), „café turc” (minišálek přeslazené černé kávy), ale setkáte se i s kávou okořeněnou kardamonem. „Thé vert” (mátový čaj) je překvapivě osvěžující. „Thé rouge” je velmi silný a velmi sladký černý čaj. Minerálky jsou k dostání všude, s bublinkami i bez nich (značky Safia, Ain, Oktor, Ain Garcie). Na každém rohu se nabízí čerstvě vylisovaná pomerančová šťáva.
Alkohol (víno, místní pivo značky Celtia) se naopak podává jen v restauracích pro turisty, protože islám jeho pití zakazuje. Mezi nejlepší tuniská vína patří červená Coteaux de Hammamet a Magon, bílá Sidi Saad, Sidi Rais a Muscat de Kelibia. Thibarine a Cointreau jsou tuniské likéry z bylinek a datlí, Boukha je suché fíkové brandy. „Laghmi” je místní alkohol z fermentované šťávy palem, jehož pití rozhodně nedoporučujeme.
Vybraná typická jídla:
assida – sladký krém s lískovými oříšky, mlékem a vejci, ozdobený pistáciemi a drcenými oříšky, ideální pro slavnostní příležitosti
baklava – sladký medový moučník ze střídajících se vrstev těsta a loupaných mandlí
brik – těstovinové taštičky s různou a různě kořeněnou náplní (vejce, plody moře, tuňák, krabi, zelenina) smažené v olivovém oleji
brochettes – jako špíz podávané kousky grilovaného jehněčího
chorba (čorba) – mastná papriková polévka zahuštěná těstovinami
doulma – zelené papriky nebo dýně plněné směsí mletého masa, pažitky, cibule a vajec
ftair – tradiční ořechový koláč
kamounia – vařené kuřecí, hovězí nebo jehněčí maso na kmínu
kefta – grilované kuličky sekaného jehněčího masa, obvykle kořeněné kmínem a koriandrem
koucha fil kolla – hodně kořeněné jehněčí maso posypané rozmarýnem, dušené ve vlastní šťávě v uzavřeném hliněném hrnci
kuskus „sans viande” – vegetariánský kuskus
lablabi – kořeněná kuřecí polévka podávaná ve vydlabaném chlebě
maqroudh – sladké koláčky z medového těsta proloženého vrstvami datlí, oblíbený moučník
méchouia salade – pikantní salát z grilované zeleniny, obvykle směsi sladkých i pálivých paprik, rajčat a cibule, s kousky tuňáka či sardelek, doplněný vajíčky natvrdo, olivami či kaparami
merguez – uzenina ze skopového nebo hovězího masa
ojja – kousky ryby, masa nebo mozečku uvařené v omáčce z rajčat a pálivých paprik, ochucené především česnekem, mátou a koriandrem a poté smíchaných nebo zapečených s vejci
tajine – směs zeleniny a vajec připravená ve speciální hliněné nádobě, často dochucená sýrem či podávaná se špenátem či jinou chuťově výraznou zeleninou
tunisienne salade – salát z nadrobno rozsekaných okurek, zelených paprik, rajčat a cibule, dochucený olejem, octem a koriandrem
Místní doprava a taxi
Vnitrostátní leteckou přepravu mezi městy Tunis, Djerba, Sfax a Tozeur zajišťuje Tunis Air. Tyto lety jsou velmi levné a mezi Tunisem a Djerbou se v hlavní sezoně létá až sedmkrát za den. Vnitrostátní letecké taxy se neplatí (a neplatí se ani „odletová taxa” z Tuniska).
Vlaky (SNCFT) se řídí jízdním řádem, jsou moderní, pohodlné a levné. Vagony se rozlišují na luxusní, 1. a 2. třídu. V 1. třídě jsou polohovací sedačky a je o 40 % dražší. Většina vlaků má jídelní vůz. Turistický vyhlídkový vlak Lezard Rouge (Červená ještěrka) jezdí půvabnou krajinou mezi Metlaoui a Redeyefem.
Autobusy (SNTRI). V hlavním městě jsou dva terminály, severní a jižní, z nichž jezdí dálkové spoje buď na sever nebo na jih. Terminály spojuje linka busu č. 50. Dálkové autobusy míří do velkých měst. Jsou zelenobílé, klimatizované, nepovinně místenkové a nepříliš drahé. Jezdí dle jízdního řádu, v létě i v noci, aby se vyhnuly dennímu žáru. Místní autobusy (žluté barvy) spojují jednotlivé lokality a jsou bez klimatizace. Jsou pomalé a jízdní řád dodržují jen symbolicky. Je potřeba se zeptat na nádraží (pokud existuje), nebo místních. Jízdenku koupíte u řidiče.
V hlavním městě funguje městská doprava, „Métro Léger”. Je to tramvajová síť, jízdenky se kupují v pokladnách ve stanicích.
Mikrobusy („louages”) jezdí většinou po stejných trasách jako dálkové autobusy. Jsou dvojí: bílé s červeným pruhem (se státní licencí) smí jezdit po celé zemi. Mikrobusy s modrým pruhem (s místní licencí) mohou jezdit jen v konkrétním okrese podle nápisu na střeše. Fungují jako sběrné taxíky: vydávají se na cestu poté, co se sejde dostatek (obvykle 5 – 8) cestujících se shodným cílem. Většinou čekají vedle tržiště (v hlavním městě na autobusových terminálech) a jsou nenahraditelné zejména při cestách do míst, kam nejezdí autobusy. Vystoupit lze kdekoliv si řeknete. O ceně do cílového místa se ujistěte nebo dohodněte předem. Mezi vesnicemi jezdí i obyčejné pick-upy, za něž se platí jako za autobus.
Taxíky jsou levným dopravním prostředkem. Jsou dvojí: malé žluté taxíky přepravují maximálně tři cestující, velká taxi s červeným nebo modrým pruhem na boku vozí i čtyři osoby. Zkontrolujte, zda má řidič zapnutý taxametr, nebo ještě lépe, dohodněte si cenu jízdy předem. Obvyklá cena je 500 milimů/1 km, v noci se účtuje 50% přirážka.
Nákupy a suvenýry
Většina „kamenných” obchodů je otevřena kromě neděle denně od 7.00 – 12.00, 16.00 – 19.00. Obchůdky na súcích (tržištích) bývají otevřeny i nepřetržitě, nabízejí autentické zboží a očekává se od vás přátelský souboj o nejnižší cenu. Odpovídající bývá třetina až polovina prvně vyslovené částky. Nikdy nezačínejte smlouvat o ceně věci, kterou stejně nechcete koupit, a nikdy nevyslovujte částku, kterou nechcete zaplatit. V Tunisku je jiná mentalita, pro místní představuje nákup na tržišti setkání s přáteli. Naopak v některých frekventovaných střediscích je zboží nabízené turistům zjevně předražené.
K oblíbeným suvenýrům patří modro-bílá keramika z Nabeulu a zeleno-žlutá z Djerby (zelená symbolizuje palmu, žlutá datle), kamenina – terakota z Djerby, předměty z olivovníkového dřeva (mísy a misky, krabičky na šperky), košíky z trávy halfa, měděné tepané nádoby, vodní dýmky a především ručně vázané koberce s neskutečnými geometrickými vzory. Jejich nejširší nabídka je v Kairouanu, v hlavním městě a v oázách na Djerbě. Koberce musí mít vzadu razítko kvality, která je určena počtem uzlíků na m2. Hedeyed jsou náhrdelníky s vyrytými motivy (nejoblíbenější je ryba a Fatmina ruka), kholkal je náramek na kotník. Berberské stříbrné šperky ať náramky či náhrdelníky jsou kombinovány se sklem, mincemi či korálky, nejcennější jsou vykládány polodrahokamy (nabídka na tržištích v Tozeuru, Douzu a Tataouine). Cena se řídí množstvím stříbra a pozor na zlato, které bývá pozlaceným stříbrem. Jsou označeny puncem (koňská hlava 18 karátů, štír 9 karátů, hrozen vína značí kvalitní stříbro, hlava černého otroka méně kvalitní stříbro). Typické kožené výrobky jsou papuče (babouches), kufříky, peněženky, opasky, náprsní tašky a bundy. Ženy jistě nepřehlédnou ozdoby z korálků, látkové panenky, hennu na barvení vlasů, šafrán, různě upravené datle a samozřejmě parfémy.
Oblečení, zavazadla
Cestujte nalehko, budete svobodnější! Pevný středně velký uzamykatelný kufr opatřete visačkou s Vaším jménem a lístek se jménem, adresou a telefonním číslem vložte také dovnitř. Jako příruční zavazadlo se nejlépe osvědčil pevný turistický batůžek na věci, které chcete či potřebujete mít stále u sebe. Neberte tašky do ruky nebo dokonce kabelky, překážejí a snadno je někde zapomenete. Naopak vždy se hodí několik plastikových tašek. Oblečení je nejvhodnější lehké bavlněné, pohodlné a prodyšné, krátké kalhoty, košile s dlouhým i krátkým rukávem, několik triček. Pro chladnější večery přibalte svetr. Na případnou prohlídku církevních památek musíte mít zahalená ramena a kolena, a pokud vás pustí do mešity, je třeba se zout.
Dále doporučujeme lehké botasky či pevné sandály s páskem přes patu, klobouk na hlavu, sluneční brýle a náhradní brýle, pokud je nosíte, repelent, láhev na vodu, šitíčko, nabíječku do mobilu či digitálního fotoaparátu, hygienické potřeby, papírové kapesníčky a základní lékárničku.
V případě letecké přepravy nezapomeňte, že odbavované zavazadlo do letadla (kufr nebo kabela) má obvykle limit do 20 kg váhy, příruční zavazadlo do 5 kg váhy. Příruční zavazadlo nesmí obsahovat potenciálně nebezpečné předměty vyloučené z přepravy (nože, vývrtky, pilníčky, nůžtičky, pinzeta apod.). Objevené předměty uvedeného charakteru jsou bez výjimky a bez náhrady zabaveny.
Opalování
Používejte opalovací mléka a krémy s dostatečně vysokým faktorem odpovídajícím citlivosti vaší pleti. Neopalujte se přes poledne, svěží vítr od moře skutečnou teplotu vzduchu zdánlivě snižuje a vede k podcenění vlivu záření. Ve stínu a při plavání se opálíte také. Pokud se přesto spálíte, použijte pantenol gel nebo obyčejný bílý jogurt. Před sluněním nepoužívejte deodoranty a voňavky, mohly by se vám na pleti udělat nepříjemné skvrny. Pijte i když nemáte žízeň.
Pláže a koupání
Písečné pláže a chráněné mělké vody jsou bezpečné i pro malé děti. Pro ně se tu ostatně pořádají nejrůznější hry a soutěže, třeba ve stavbě hradů z písku. Nebo se můžete po pláži promenovat na velbloudu. Koupání bez plavek je zakázáno.
Teploty vody i vzduchu jsou příjemné, teploty vody v moři dosahují v květnu 17°C, v červnu 20°C, v červenci 23°C, v srpnu 25°C, v září 24°C, v říjnu 22°C a v listopadu 20°C.
Pošta
Pošty jsou označeny žlutým nápisem PTT. Otevírací doba v letní sezóně je obvykle pondělí až sobota 8.00 – 13.30, v neděli 9.00 – 11.00, hlavní pošty mívají otevřeno déle, v některých letoviscích a v hlavním městě i 24 hodin. Známky koupíte na poště, v kiosku (tabac), v hotelové recepci nebo v obchodech se suvenýry společně s pohledy. Pošta do ČR jde zhruba týden. Cena známky na pohled do EU je 500 milimů.
Rent a car, dopravní předpisy a řidičské průkazy
V turistických střediscích a velkých městech je řada půjčoven aut. Největší společnosti jsou Avis, Hertz a Europcar, ale existují i menší, místní a tudíž i levnější společnosti. Otázkou je jejich spolehlivost. Půjčit si můžete i motocykl.
Podmínkou pro pronájem vozu je platný řidičský průkaz (podle normy EU) platný minimálně jeden rok, věk nad 21 let, cestovní pas a kreditní karta.
Na konkrétní cenu je třeba se informovat v místě. Ceny se liší podle sezóny, značky vozu, kvality vozu a jeho vybavení (například automatická převodovka). Záleží také na rozsahu poskytnutého servisu a délce pronájmu (od několika hodin po více dnů). Zkontrolujte, zda poplatek za půjčení zahrnuje neomezený počet km, pojištění – povinné ručení, osobní pojištění proti úrazu a daň z přidané hodnoty (TVA) v Tunisku. Vůz se přebírá i vrací vždy s plnou nádrží.
Povinnou výbavou je červený výstražný trojúhelník. Maximální povolená rychlost ve městech a obcích je 50 km/h, na hlavních silnicích 90 km/h a na dálnici 110 km/h. Na kruhovém objezdu platí přednost zprava. Místní řidiči často předpisy ani světelné signály nerespektují, silnice často nemají zpevněné krajnice a jsou ve špatném stavu, pohybují se po nich volně osli i jiná zvířata, zkrátka řízení od vás vyžaduje maximální opatrnost, předvídavost a pevné nervy. Jízda po setmění je riskantní. Auta z půjčovny nejsou pojištěna pro jízdu terénem, a pokud byste se chtěli vydat do pouště na jihu země, potřebovali byste vůz s náhonem na všechna čtyři kola, vybavení pro přežití na poušti a vaší povinností je informovat o trase a cíli cesty nejbližší policejní stanici.
Směrové ukazatele jsou v arabštině a ve francouzštině, dopravní značky jsou mezinárodní. Parkování není problém s výjimkou hlavního města, kde se můžete dočkat i odtažení, pokud porušíte předpisy. Dopravní policie je však obecně k turistům vstřícná.
Restaurace, ceny, doporučení
Obecně platí, že ceny se řídí podle vzdálenosti od centra a od pláže: čím dále, tím jsou nižší. Neuděláte chybu, když předem vyhodnotíte čistotu stolů a obsluhy. V lepších restauracích vám nabídnou jídelní lístek, obvykle ve francouzštině, angličtině či němčině. Mimo turistická střediska není obvyklé, aby si samotná žena či ženy šly sednout do kavárny. Ostatně v typické tuniské kavárně se scházejí výhradně muži, aby po celodenním shonu :)) nad vodní dýmkou probrali důležité události, případně si zahráli karty.
Gargotte jsou kavárny čili restaurace určené pro místní, je to jen několik stolků na chodníku. Jídlo je levné, obvykle kuskus, polévka, karbanátky, salát a chleba. Rotisserie, kde se jí vestoje u pultu, nabízejí většinou smažená jídla za cenu 1 TDN. U MacDonald´s či Pizza Hut se lze spolehnout na klasický sortiment. Najdete je ve všech frekventovaných turistických letoviscích a pizza se obvykle prodává „na váhu”. Patisserie a kavárny ve francouzském stylu jsou zaměřeny na croisanty, koláče, sladké pečivo, kávu, mátový čaj a ovocné šťávy. „Evropské” restaurace mají v nabídce většinou pestrou směs jídel tuniské, francouzské a italské kuchyně.
Ceny v restauraci (záleží na kvalitě a umístění)
káva = od TND 1
pivo 0,3 l = od TND 2
láhev vína = TND 10 - 15
nealko, minerálka = TND 1
hlavní jídlo = od 10 TND
oběd v restauraci u moře = od TND 25
Různé
Obyvatelstvo žije v naprosté většině na pobřeží a představuje směsici berberské a arabské krve, přičemž Berbeři byli v minulosti většinou asimilováni dominantní arabskou kulturou. „Čistých Berberů” žije necelých 50 000 obyvatel (2 % celkové populace) především na jihu země a na Djerbě. Berberské dialekty pozvolna zanikají a původní zvyky přetrvávají pouze v „ksárech”, opevněných vesnicích na jihu země. V saharských oázách žijí potomci otroků dopravených sem Araby ze Súdánu, prozrazující se výrazně tmavou pletí. Na Djerbě zůstává asi tisíc Židů z původně početné populace, protože se většina po 2. světové válce vystěhovala do Izraele.
Halfa je druh vytrvalé trávy (Stipa tenacissima), někdy nazývaná též alfa nebo esparto. Je nenáročná na pěstování a na množství srážek. Hospodářsky byla od nejstarších časů využívána pro svá tuhá vlákna v listech jako materiál na provazy, lana, rohože a košíky, dnes nabývá významu jako surovina pro výrobu celulózy.
Henna. Listy keře Lawsonia inermis (až 6 m výšky, kvete v červenci – srpnu vonnými bílými či žlutými květy), usušené a rozdrcené na prášek, se už od Římanů používají pro barvení vlasů a pokožky. Zejména vlasům dodává henna lesk, hladkost a sílu. Zdobení různých částí těla hennou („tetování”), je jen dočasné, vydrží obvykle maximálně 2-3 týdny.
Kasba - tradiční pevnost a zároveň palác vladaře, která v dobách nebezpečí poskytovala také ochranu místním obyvatelům. Tomu odpovídá i vzhled – kasby mají silné, vysoké, pevné zdi a téměř žádná okna. Většina těchto staveb využívala pro účely obrany možností terénu, takže jsou postaveny na kopci nebo poblíž přístavu.
Optimální podmínky pro nákup tuniských koberců jsou v Kairouanu, kam se soustředí nabídka různých druhů ze všech koutů země. Ručně vázaný pravý „kairouan” je hrubší (100 000 – 200 000 uzlíků/1m2) a zdobí ho rostlinné ornamenty. Koberec „kelim” je tkaný na stavu, je různých rozměrů a vyznačuje se složitými geometrickými vzory dle tradic berberských kmenů. Nejznámější „mergoum” poznáte podle výrazně drobných geometrických obrazců. Může být vázaný nebo tkaný. „Gtifah” je dlouhý a úzký koberec s dlouhým vlasem, jediný „tuniského” původu (ostatní se sem dostaly s osmanskými Turky). Koberce by měly mít cenovku a plombu (záruku jakosti) od komise ONAF (Národní úřad tuniské umělecké tvorby). O ceně koberce lze přiměřeně smlouvat.
Medína je v islámském světě historické centrum města, s úzkými uličkami, mešitami a súky. V řadě medín se zachovaly mohutné obranné hradby, prolomené jen několika branami („bab”), zpravidla s velmi krásnou ornamentální výzdobou. V některých městech byla do obranného systému zahrnuta i pevnost (kasba), jak můžeme vidět například v Sousse.
Tuniští výrobci parfémů mají vynikající pověst. Jemný parfém může obsahovat až 100 ingrediencí a přesné recepty jsou rodinným přísně střeženým tajemstvím. Originální a velmi orientální vůně se míchají z olejových esencí extrahovaných z květů, plodů i koření, nejčastěji jasmínu, levandule, citronu, muškátových oříšků, santalu, ale i ambry či pižma.
Pouštní růže, písečná růže. Oblíbený turistický suvenýr, krystalický sádrovec, jehož tvar se často podobá květu růže.
Postavení žen v tuniské společnosti lze považovat za nejrovnoprávnější ze všech zemích severní Afriky a zejména ve městech je srovnatelné s regiony jižní Evropy. Vláda věnuje těmto otázkám již po desetiletí velkou pozornost. Zejména ve venkovských oblastech se však dosud projevuje vliv tradiční společnosti, založené především na zemědělství.
Súk - tradiční arabský trh, plný krámků a stánků s nejrůznějším zbožím a dílen drobných řemeslníků, většinou soustředěný kolem mešity. Uspořádání súku není náhodné, ale řídí se postavením řemesel v hierarchii, a ta zase má svou dávnou logiku. Nejvíce ceněni jsou voňavkáři, knihkupci, zlatníci a obchodníci s látkami. Níže stojí řemesla, která obtěžují své okolí: železáři, kovotepci, ševci. A například koželuzi našli svá místa tradičně až za hradbami města, kvůli nepříjemnému zápachu zpracovávané suroviny. Islámský trh může být fantastickým zážitkem autentické místní kultury, pokud se dostanete na skutečný trh a nikoli tržiště určené jen na ždímání turistů.
Sportovní a plážové služby
Slunečníky a lehátka u bazénu i na pláži jsou k dispozici zpravidla zdarma, matrace nebo i lehátka případně 1 – 2 TND.
Na většině pláží se nabízí pro turisty celá řada atrakcí, především vodní sporty (vodní skútry, windsurfing, parasailing). Hotelový fitness TND 5 za hodinu, sauna TND 4 – 9, tenisový kurt TND 3 – 7 za hodinu.
Spropitné
Dávání spropitného je hluboce zavedeným zvykem, téměř každý od vás alespoň malou částku čeká. Proto se hodí mít po ruce dostatek mincí. Obvykle se dává 100 milimů nosičům, na konci týdne v hotelu byste neměli zklamat pokojské a snídaňové číšníky. Číšníci v restauraci či kavárně dostávají spropitné ve výši 10 - 15 % tržby nebo 500 milimů na osobu. Někde jsou za tímto účelem umístěny misky nebo podšálky, do kterých hosté vkládají spropitné. Výše spropitného v dalších případech záleží samozřejmě na vaší spokojenosti (portýři v hotelu, uklízečky, místní průvodci a řidiči během výletu, hlídači památek…). Taxikářům se spropitné nedává.
Svátky
Světské státní svátky mají pevné datum. Úřady, banky i obchody mají zavřeno.
1.1. Nový rok
18.1. Výročí revoluce
20.3. Den nezávislosti
21.3. Den mládeže
9.4. Den mučedníků
1.5. Svátek práce
25.7. Den republiky
13.8. Národní den žen
7.11. Den Nové éry („Den jasmínové revoluce”, výročí událostí z roku 1987)
Náboženské státní svátky se řídí lunárním kalendářem a jsou proto časově pohyblivé. Bývá během nich dva dny všechno zavřeno a je omezena veřejná doprava.
únor - Aid el-Kebir (Al-íd al-Kabír, Velký svátek) připomínka Abrahámovy zkoušky víry
červen nebo červenec – Moharem, muslimský Nový rok
srpen – Mouloud (maulid), svátek narození proroka Mohameda
listopad – Aid es-Seghir (Al-íd al-Seghír, Malý svátek), konec postního měsíce ramadánu.
Všechny velké národní festivaly mají náboženský charakter a Tunisané je slaví rádi. Na „Velký svátek”, Aid el-Kebir, se setkává celá rodina a zabíjí se jehně jako připomínka Abrahámovy ochoty obětovat syna Izáka. Svátek Mouloud připomínající den narození proroka Mohameda je zase provázen zvláštními modlitbami a ceremoniemi. Neoficiální ale početné svátky místních světců (marabutů) se slaví poutěmi k jejich hrobu.
Oblíbené jsou i světské svátky a festivaly. Odysseův festival hudby a tance a Sokolnický festival v červnu, Mezinárodní kartaginský festival hudby, divadla a tance na přelomu července – srpna, Festival v Tabarce s ukázkami lidových řemesel a hudby v srpnu. Rovněž v srpnu se odehrává karnevalový průvod v Sousse (Baba Aoussou). Na listopad připadají filmový festival v Kartágu, závody velbloudů v Tozeuru a Saharský festival lidové hudby a tance, též se závody velbloudů.
Největším rodinným svátkem je svatba, která se často v „tradiční verzi” předvádí turistům v letoviscích jako ukázka tuniského folkloru. Nevěsta oblečená do přenádherných šatů z hedvábí a stříbrných i zlatých látek, ověšená kilogramy šperků a na rukách i nohách pomalovaná nádhernými vzory henou, vypadá jak princezna z Pohádek Tisíce a jedné noci.
Telefonování a roaming
Volání do Tuniska: mezinárodní předvolba +216, volání z Tuniska do ČR +420. Telefonování z hotelů je spolehlivé, ale drahé. Volat lze také z pošty, telefonů společnosti Taxiphone nebo pouličních telefonních budek (cabines).
Tunisko má roaming pro mobilní telefony sítě Eurotel, Paegas a Vodafone (dříve Oscar) Ujistěte se u svého operátora, zda jej máte aktivován. Jedna minuta hovoru stojí přibližně 1,2 TD.
Tísňová volání
Policie a záchranná služba – 197
Hasiči – 198
Ambulance – 190
Tísňové volání v hlavním městě - 261 200
Tísňové volání mimo hlavní město – 282 211
Lékařská pomoc (Allo Docteur): 71781000, 71780000
Ambulance: 71960777, 71725555, 71281913, 71284808
SOS Remorquage (odtahová služba): 71801 211, 71840840
Víza, vstupní formality
Pro cestu do Tuniska potřebujete pas, jehož platnost musí minimálně o 3 měsíce přesahovat plánovaný pobyt. Při vstupu do země se vyplňuje jednoduchá registrační karta, jejíž druhou část pečlivě uschovejte. Odevzdává se až při odjezdu či odletu.
Pro organizovanou turistiku není vízová povinnost, pro individuální cestovatele víza vydává Velvyslanectví Tuniska v Praze. Přihlášení na policii zajistí ubytovací zařízení, cestovatelé ubytovaní v soukromí se musí přihlásit do 3 dnů u místní policie. Při opožděném opuštění země (např. z důvodu hospitalizace) je třeba požádat o výstupní vízum na policii v místě pobytu a doložit důvody prodloužení pobytu (při hospitalizaci - potvrzení lékaře a zdravotnického zařízení).
Zajímavá místa
Bizerte
Vystřídaly se tu všechny středomořské kultury a národy, nejoblíbenější letovisko Římanů . Dnes 110 tis. obyvatel. Za prohlídku rozhodně stojí mohutná kasba s působivými hradbami, zbytky kartaginského vodního kanálu, přístavní pevnost s rozhlednou (Ksibah) a mořské muzeum. V okolí je řada pěkných pláží.
El Djem
Ve starověku Thysdrus, ztracený uprostřed olivovníkových plantáží. Kdysi měl dosáhnout větší slávy, ale obrovitý amfiteátr pro 30 000 diváků nebyl nikdy dostavěn. Přesto návštěvníka ohromí i jeho pouhé torzo (3. stol.n.l). Zajímavé je archeologické muzeum s pěknými mozaikami.
Hammamet
Přístav a dnes turistické letovisko (30 tis. obyv.), jehož muži bývali v minulosti proslulými piráty. Medína je obehnaná hradbami, do nichž vede několikrát zalomený průchod. Uvnitř záplava obchůdků se suvenýry. Z hradeb kasby je výhled na zátoku i staré město.Vila v parku Dar Sebastian je pohádkovým sídlem v tradičním maurském stylu: v létě se zde odehrává Hamammetský kulturní festival. Pokud nejste vyznavači islámu, nemůžete vstoupit do mešity a na hřbitov. V části nazvané Hammamet Jasmín se nachází tzv. „nová medína”, kulturní, zábavní a nákupní čtvrť, zábavní park Carthago Land a aquapark. Z Hamammetu lze také podniknout výlet na Mys Bon.
Kairouan
Roku 670 zde prý uprostřed stepi rozbil svůj tábor arabský vojevůdce Oqba Ibn Nafi a založil tak jedno ze čtyř svatých měst islámu, dnešní Kairouan (100 tis. obyv.). Sedm poutí sem nahradí jednu pouť (hadž) do Mekky. Později význam města upadl a jeho roli převzal výhodněji položený Tunis. Prohlídka města je podmíněna podpisem prohlášení, že turista bude respektovat jeho svatý charakter a význam pro muslimy. Kromě zmíněné mešity vyhlížející jako pevnost (pro nemuslimy přístupno pouze nádvoří) stojí za shlédnutí mešita Tří bran (9. stol.), studna Bir Barouta, jejíž voda je údajně zázračná, neb je v podzemí spojena se svatou studnou Zemzem v Mekce, a Mauzoleum Sidi Sahaba, nádhernou ukázkou tuniského dekoračního umění, jemných dřevořezeb, štukových ozdob i využití fajánse.
Kartágo
Město založené Féničany r. 814 př. n. l. a o šest století později zničené Římany v místě dnešního severního předměstí hlavního města. Do kdysi mocného přístavu přitahují turisty zejména bejův letní palác, dnes rezidence tuniského prezidenta, lázně císaře Antonia Pia a římské sídlo z 2. stol. n.l. s pěknými mozaikami, nalézající se v Archeologickém parku. Archeologové tady při průzkumu punského pohřebiště objevili několik vrstev s urnami asi 50 000 malých dětí, což by potvrzovalo zprávy Římanů, kteří Féničany (Puny) považovali za „barbary”, obětující prvorozené syny bohu Baalovi a později bohyni Tanit.
Kelibia
Rybářský přístav proslavený muškátovými hrozny a vínem, s byzantinskou pevností ze 6. stol. a krásnou písečnou pláží Mansourah 2 kilometry od centra.
Mahdia
Nejdůležitější rybářský přístav Tuniska (28 tis. obyv.), ve středověku obávané pirátské hnízdo. Strategicky významný poloostrov sice osídlili Féničané, ale nejdokonaleji ho opevnili Fátimovci: do pevnosti Skiffa el-Khala vede jenom jediná brána. Mezi vyhledávané památky patří zrestaurovaná velká mešita z 10. století. Každý pátek se v bývalé pevnosti koná trh, kde objevíte, že tkaní hedvábí je vyhrazeno mužům.
Monastir
Město a přístav (3 tis. obyv.), kde se v roce 1903 narodil první tuniský prezident, Habib Bourghiba. Mauzoleum rodiny Bourghibů), vystavěné z mramoru a s nepřehlédnutelnou pozlacenou kupolí, je impozantním památníkem jeho politické moci. Mauzoleum se nachází v severní části města přímo naproti ribatu, opevněnému klášteru, který ovládal tuto část pobřeží, a podle něhož místo získalo i jméno. Ribat je čtvercová pevnost z 8. stol. (s malým muzeem islámu), později začleněná do mohutné kasby. Navazuje na něj rozlehlý hřbitov, protože byl považován téměř za svatyni. Do Bourghibovy mešity, postavené v roce 1963, se vejde 1000 věřících. V Medíně se konají trhy.
Mys Bon
Poloostrov, jeden z nejpůvabnějších koutů Tuniska, se pyšní se řadou zajímavostí: nalézá se tu mj. rybářská vesnička Kelibia s nepřehlédnutelnou byzantinskou pevností, Kerkouane, jediné punské město objevené na území Tuniska (není divu, že jediné, protože po dobytí Kartága Římané vše punské zničili), Korbous nad srázy spadajícími příkře do moře, malé lázně založené už Římany s teplými sirnými prameny, a mnoho dalších pozoruhodných míst. Pozor! Nejsevernější cíp mysu je uzavřenou vojenskou oblastí.
Nabeul
Hlavní město guvernorátu Cap Bon (40 tis. obyv.), centrum tuniského hrnčířského a keramického průmyslu. Tuto tradici zde založili obyvatelé Andalusie, kteří ji přinesli s sebou ze slunného Španělska, odkud uprchli před rekonkvistou. Domovní zdi i mnohé chodníky pokryty dlaždicemi, barvami nabeulské keramiky jsou bílá, modrá, zelená a žlutá. Nikdo neodjede, aniž by si koupil alespoň maličkost, vázu, talíř, stínidlo nebo mísu. Okolo Velké mešity se v několika původních uličkách skrývá půvabný malý súk a každý pátek v dopoledních hodinách se koná tzv. velbloudí trh. Sice se zajímavou atmosférou, ale navzdory názvu často bez velbloudů. Také z Nabeulu se lze vypravit na Mys Bon.
Port El Kantauoi
Novodobý přístavní a hotelový komplex s bungalovy, apartmány, restauracemi, bary i butiky, vybudovaný téměř „na zelené louce” v sedmdesátých letech 10 km severně od Sousse. Celé místo záměrně navozuje dojem typické arabské medíny, včetně vstupní brány a křivolakých uliček s malými obchůdky, takže se stalo atraktivní cílem i pro turisty. Zejména jachetní přístav je velmi atraktivní, a v celé přístavní zátoce může kotvit až 360 lodí. Nedaleko je golfové hřiště a nejdražší tuniské hotely, zábavní park i aquapark.
Soussae (nyní Susa)
I dnes důležitý přístav a město přezdívané „Metropole Sahelu” (125 tis. obyvatel) je s hlavním městem spojen dálnicí. Moderní část postavená Francouzi obepíná malebné jádro Starého města, vzniklého na zříceninách původní punské a římské osady Hadrumetum. Strategickou lokalitu vylepšili v 8. století Arabové o klášterní pevnost (ribat) a kasbu. V ribatu o čtvercovém půdorysu a s rohovými strážními věžemi žili vojáci, kteří se upsali svaté válce – džihádu. Druhou pevností je kasba (mj. archeologické muzeum), z 11.až 15. stol., zvysoka přehlížející změť uliček i přístav, které dominuje 30 m vysoká signální věž Tour de Khalef už z 9. století. Třetí pevností je Velká mešita (do níž turisté nesmějí) postavená v 9. století Aglabovci: má dvě kulaté strážní věže, s masivním minaretem s neobvyklým vnějším schodištěm. Uvnitř medíny, s hradbami poškozenými britském bombardováním v roce 1943, i dnes narazíme na malebné arabské súky, např. el-Caid nebo zastřešený ar-Zeba. V srpnu se v Sousse koná malebný karneval, věnovaný patronu města.
Tunis
Hlavní město Tuniska se tísní mezi jezerem Bac de Tunis, kopcem Belvedére a slaným jezerem Sebhka es-Sedjoumi: v aglomeraci žije 2 milióny obyvatel. Staré město – Medína – je obklopené moderním městem a rozsáhlá předměstí se táhnou podél celé Tuniské zátoky. Hlavním městem bylo už v 9. století za Aglabovců. Pro turisty je nejatraktivnější samozřejmě Medína, přístupná Bránou moře (Bab el-Bahr),v níž se skrývají doslova poklady: Olivovníková mešita (Djamma ez-Zitouna) se čtverhranným minaretem, proslulý súk s kořením a parfémy podél její severní zdi, mauzoleum dynastie Husejnovců Tourbet el-Bey, etnografické muzeum Dar ben Abdallah, nebo úžasný příklad arabsko-maurské architektury, palác Dar Othman. Dalšími „perlami” jsou mešita a mauzoleum Hammoudy-Pachy se štíhlým osmibokým minaretem, mešita Sidi-Youssef s nápadně zelenou střechou své medresy, mešita Sidi Mahrez neobvykle zastřešená kopulí, zasvěcená patronu města Tunisu a samozřejmě další a další súky s nejroztodivnějším zbožím. Muzeum Bardo má neuvěřitelnou sbírku exponátů především z doby Féničanů a Římanů.
Der Chaabane
Malá vesnička, hlavní centrum tuniského kamenosochařství.
Zábava, kultura, sport
Letoviska nabízejí pestrou paletu zábavy pro dospělé, děti i mládež. Většina hotelů má své vlastní bary, noční kluby a diskotéky, a všechny organizují folklorní i animační programy. Většinou nechybí žongléři, akrobati, polykači ohně, „zaříkávači” hadů či břišní tanečnice.
Dále jsou v nabídce:
vodní sporty (windsurfing, parascending – plachtění na člunech, vodní lyžování);
rybolov na moři a rybaření kdekoliv z pobřeží, povolení není třeba;
šnorchlování a potápění včetně školy potápění;
pouštní safari terénními vozy, jednodenní výlety i delší safari s přespáním v poušti;
„jachting” na solné krustě jezera Chott el Djeridu (tříkolové vozidlo se stěžněm a plachtou);
vyjížďka na velbloudu po pláži nebo v oáze (delší výlety do pouště z Chott el Djeridu);
okružní lety balónem (v Tozeuru);
projížďka po pláži na arabském koni nebo poníku;
tenis a golf, přičemž vybavení si lze zapůjčit na místě, golfová hřiště jsou v Hamammetu, Sousse, Tabarce, Tozeuru a na Djerbě;
pozorování ptáků, zajímavé nejen pro ornitology: v lagunách i bažinách při pobřeží hnízdí spousta zejména vodního ptactva.
Další možnosti najdete níže v části „Zajímavá místa”. Počítejte s tím, že v pondělí jsou muzea až na výjimky zavřena.
Zastupitelské úřady
Velvyslanectví České republiky v Tunisku
Ambassade de la République Tcheque
98 Rue de Palestine, B.P. 53, 1002, Tunis - Belvédere
tel: 00216-71781916, 71780456
fax: 00216-71793228, KO-71802090, OEÚ-71285452
e-mail: tunis@embassy.mzv.cz
web: http://www.mzv.cz/wwwo/default.asp?idj=1&amb=81
provozní hodiny úřadu: pondělí - pátek: 07.45 - 16.15
úřední hodiny KO pro veřejnost: pondělí a čtvrtek: 09:00 - 12:00, 13:00 - 14:00
Velvyslanectví Tuniské republiky v ČR
Nad Kostelem 8, 147 00 Praha 4 – Bráník
tel: 244 460 652, 244 460 653, fax: 244 460 825
provozní hodiny úřadu: 08.30 - 16.00
Konzulární oddělení
provozní hodiny úřadu: 09.00 - 12.00
Oddělení turistiky
Sokolská 39, 120 00 Praha 2
tel: 224 941 824, 224 942 424, fax: 224 941 825
provozní hodiny úřadu: 09.00 - 17.00
Zdravotní péče, očkování, hygiena
Do Tuniska je nezbytné cestovat se zdravotním pojištěním pro zahraničí. Tunisko disponuje státními i soukromými zdravotnickými zařízeními a lékařský personál je většinou na dobré profesionální úrovni. V případě nutnosti je nejlepší obrátit se na ubytovací zařízení, které zajistí lékařskou pomoc; hotely mají většinou své smluvní lékaře.
Ověřte si před cestou rozsah Vašeho pojištění a jeho platnost pro konkrétní zemi. Vždy raději počítejte s požadavkem zaplatit v hotovosti, ale veškeré doklady o placení pečlivě uschovejte pro následné jednání s pojišťovnou po návratu domů. Nezapomeňte si vyžádat veškerou dokumentaci s podpisem lékaře a razítkem, jakož i doklady o případných platbách na místě.
Žádné očkování není povinné, doporučuje se očkování proti oběma žloutenkám (hepatitidě A a B) a proti tetanu.
Nezapomeňte osobní léky, nejlépe v originálním balení. Vaše příruční lékárnička by měla obsahovat léky proti horečce (Anopyrin, Paralen), analgetika (Brufen, Ibalgin), léky na zastavení průjmu (Ercefuryl, Carbosorb), na střevní dezinfekci (Endiaron, Endiform, Mexaform), případně antibiotika (Ampicilin, Augmentin, Deoxymykoin), antihistaminika na zklidnění při poštípání (Dithiaden, Fenistil), oční kapky (Opthalmoseptonex), mast proti kožním mykózám (Canesten, Mykoseptin), mast na hnisající rány (Framykoin), mast na otoky (Ketazon, Yellon), obyčejné i pružné obinadlo, několik náplastí s polštářkem i bez, vodě odolnou náplast, Panthenol gel na spáleniny, malý dezinfekční sprej (Septonex, Jodisol), nerozbitný teploměr, nůžtičky, jehlu, pinzetu, jelení lůj a šátek.
Otevírací doba lékáren (Pharmacy) je obvykle pondělí až pátek 9.00 - 13.00, 15.00 – 18.00, v sobotu pouze dopoledne, v neděli zavřeno.
Mezi místní infekční rizika patří cestovní průjmy, proto dodržujte základní hygienické návyky, myjte si ruce mýdlem před jídlem a po použití toalety. Přestože je voda na hotelích hygienicky nezávadná, rozhodně pijte výhradně vodu v balenou v lahvích. Jezte jen ovoce a zeleninu, které lze oloupat, odřekněte si zmrzlinu a kostky ledu do nápojů.
Zvyklosti a obyčeje
Hammam. V podstatě jde o turecké parní lázně. Jsou buď oddělené podle pohlaví, nebo mají oddělený režim vstupu (dopoledne muži, odpoledne ženy či obráceně). Do lázní i bazénů nevstupujete nazí, ale v plavkách, případně zabaleni do osušek.
Mešity. Pro turisty jsou přístupná pouze jejich nádvoří. Někdy lze dovnitř nahlédnout otevřenými dveřmi, určitě se ale chovejte zdrženlivě a nefotografujte. Vstup do mešit v době modliteb je nevěřícím zakázán úplně. Postní měsíc ramadán začíná 4 týdny před Aid es-Seghir a běžný život během něj je omezen, což se mj. týká otevírací doby bank, pošt, úřadů, obchodů. Návštěva muslimských zemí v době ramadánu se turistům nedoporučuje.
Náboženství. Tunisko je muslimské, ale velmi tolerantní k ostatním náboženstvím. Kromě mešit naleznete ve městech a turistických letoviscích také římsko-katolické, protestantské a anglikánské kostely. Synagogy jsou v hlavním městě a na Djerbě.
V Tunisku převládají sunnité. Přestože je jejich přístup k cizincům velmi tolerantní, je třeba celkové kultuře země přizpůsobit chování (např. co se týče navazování kontaktů s místními dívkami a požívání alkoholu) a oblékání (rozhodně vynechat příliš ”úsporné” modely, jakmile budete mimo turistické zóny). V průběhu roku 2003 zahájila činnost mravnostní policie, která namátkově legitimuje smíšenou společnost mladých lidí, nevyjímaje páry, u nichž prověřuje, zda jsou manželi a zda jejich chování odpovídá pravidlům muslimské společnosti. Obdobně kontroluje místní dívky ve společnosti cizinců, a to zejména v nočních hodinách v okolí zábavních podniků.
Příprava čaje. Na návštěvě připravuje čaj nejváženější host. Do zvláštní (často stříbrné) konvice vypláchnuté vařící vodou se vloží zelený čaj a lístek máty a přelije se trochou vařící vody, vše se protřepe a voda vylije. Poté se doplní další vařící vodou, silně osladí, nalije do sklenic, z nich zpět do konvice, znovu se dosladí a teprve poté skutečně nalévá.
Symbol Fatiminy ruky. Též nazývaný „chamsa” (pět), většinou přívěsek nebo též otisk ruky na stěně nebo zvednutá dlaň – ochrana proti uřknutí a zlým duchům ještě z předislámského období.
Autor: Čedok