Luskouni (Pholidota) žijí ve střední a jižní Africe a v jižní Asii. Jejich nezaměnitelným rysem jsou rohovité, navzájem se překrývající šupiny a dlouhý ocas. Navzdory bezzubým čelistem se díky svému fyzickému vybavení dokáží ubránit i větším šelmám. Při ohrožení se pevně stáhnou do klubíčka. Síla stahu a pohyb šupin mohou útočníkovi rozdrtit končetiny. Na svou obranu také vystřikují páchnoucí sekret. Dožívají se v průměru 13 let. Jsou chráněni Úmluvou o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin (CITES) a obchodovat s nimi je nelegální. Záliba Asijců v konzumaci vzácných druhů zvířat by mohla prý dokonce vést k jejich vyhubení.
Autorem českého názvu luskoun je přírodovědec Jan Svatopluk Presl; podle všeho se inspiroval v polštině, která má pro toto zvíře pojmenování łuskowiec, ale možná vycházel i z českého podstatného jména luska, které znamenalo mimo jiné šupina. Anglický název pangolin zase pochází z malajského pengguling („něco, co se dokáže stočit do klubíčka“).
