V úterý 29. března to bude přesně 160 let, co v Kamenickém Šenově otevřeli nejstarší sklářskou školu v Evropě. Region se pak záhy proslavil zejména skleněnými lustry od firmy Elias Palme, které se vyráběly ve stejnojmenné továrně přezdívané Eliáška. Roky slávy má ale budova už dávno za sebou a léta jenom chátrá. Majitel teď začíná hledat peníze na její záchranu.
Lustr s jejím logem visel i v La Scale. Teď je z Eliášky ruina
Pod lustry značky Elias Palme seděli svého času diváci milánského operního domu La Scala a procházeli se pod ním i hosté newyorského hotelu Waldorf Astoria. Když ale člověk stojí v Kamenickém Šenově před továrnou, kde se tyto lustry brousily, nepřipomíná někdejší slávu vůbec nic.
„Četné majetkové převody zapříčinily, že údržba objektu je v tomto případě minimální a kvůli tomu se značná část těch konstrukcí velmi výrazně narušila,“ říká Miroslav Kolka z Národního památkového ústavu v Liberci.
GALERIE
Bývalá továrna Elias Palme v Kamenickém Šenově
Přestože se pod značkou Elias Palme vyrábí sklo i dnes, bývalá továrna už současným majitelům značky nepatří. Tu už jako ruinu koupil před rokem a půl Roman Procházka. „Našel jsem ji na internetu a začal jsem se o ni zajímat. Četl jsem, co se tady dělalo a jakou má historii,“ dodává.
Procházka připouští, že bude nutné část továrny zbourat, reálná je ale podle něj stále záchrana alespoň hlavní budovy a bývalé huti. „Budovu převedeme pod neziskovou organizaci, bude to spolek Eliáška, s tím, že bychom do budoucna chtěli postupně rekonstruovat minimálně hlavní část té budovy,“ plánuje Procházka a jeho žena dodává, že v bývalé továrně pak může být v podstatě cokoliv. A se svými nápady na nové využití budovy mohou chodit i místní.
Eliáška zažila celosvětovou slávu. Teď chátrá (zdroj: ČT24)
Teď ale spolek hledá peníze alespoň na základní zajištění budovy a jedná i s Libereckým krajem. „My jsme v tuto chvíli připravení pomáhat především v hledání zdrojů. Bez zapojení obce, ale třeba i podnikatelů, kteří se živí výrobou a prodejem lustrů, to nepůjde,“ uvedl liberecký hejtman Martin Půta (STAN).
Eliášce by mohly pomoci i evropské dotace. Podobně ohrožených památek je ale v Libereckém kraji 17 a další přibývají.
Sklářská tradice v Kamenickém Šenově
Sklářská škola v Kamenickém Šenově vznikla oficiálně v roce 1856, ale už 17 let předtím začala ve městě fungovat její předchůdkyně. Šlo o nedělní školu kreslení pro žáky, sklářské tovaryše a mistry. Opravdová škola pak vznikla na přání místních výrobců, aby vychovala budoucí řemeslníky. Od začátku 80. let 19. století pak nejtalentovanější z nich zamířili na studia na umělecké vysoké školy ve Vídni a později i na VŠUP v Praze.
Mezi její nejznámější žáky patří například výtvarníci Jiří Šuhájek, Ivo Rozsypal, Vladimír Klein, Vladimír Jelínek, Rudolf Jurnikl, Vladimír Kopecký, Ladislav Oliva, Jan Novotný, Vratislav Šotola či ve Francii žijící malíř František Janula.
Dobré výsledky kamenickošenovské školy uspíšily rozhodnutí založit podobnou školu také v Novém Boru (1870). Zkušeností z obou ústavů poté začali využívat i zakladatelé sklářských škol v německém Zwieselu (1904) a Železném Brodě (1920). Aktivity školy ale předčasně skončily jejím zrušením v roce 1952, již po pěti letech bylo však vyučování obnoveno.