Přerovská radnice vybrala třináct dlouhodobě nezaměstnaných lidí, kterým nabídla na půl roku zaměstnání za minimální mzdu. Pokud se osvědčí, slibuje profesní i platový růst. Deset z třinácti, kteří přišli na první směnu, začalo úklidem v městských technických službách. V dalších dnech by měli například sbírat odpadky kolem řeky Bečvy.
Radnice chce postupně nabídnout zaměstnání až třem stovkám lidí, kteří jsou déle než pět let evidovaní na úřadu práce a pobírají sociální podporu. V Přerově je osmiprocentní nezaměstnanost, což je nejvíce v Olomouckém kraji a podíl dlouhodobě nezaměstnaných je asi třicet sedm procent.
Klíč k neduhům města?
Dlouhodobá nezaměstnanost je podle radního a manažera prevence kriminality Jiřího Kohouta, který nápad prosadil, klíčem k mnoha problémům Přerova od velkého počtu ubytoven pro chudé po kriminalitu ve vyloučených lokalitách. „Pokusit se tímto způsobem vyjmout část dlouhodobě nezaměstnaných ze sociálního systému mi připadá jako jediný rozumný směr,“ uvedl Kohout.
Záměr by měl dát šanci konkrétním lidem získat práci, zároveň cílí na zneužívání sociálního systému. Ty, kteří práci bezdůvodně odmítnou, nebudou mít například lékařské potvrzení, že nemohou pracovat, může úřad práce vyřadit až na šest měsíců z evidence a snížit jim sociální dávky.
„Obáváme se, že se k nám stahují lidé, kteří chtějí cíleně zůstat bez práce a pobírat sociální podporu. Spoléhají na to, že v Přerově, kde je vysoká nezaměstnanost, jim práce nehrozí,“ uvedl Kohout. Vyplývá to i z rostoucího počtu mimopřerovských klientů ubytoven, kterých je tam osmnáct.
V první fázi radnice oslovila v koordinaci s úřadem práce šedesát lidí. Jediným kritériem byla délka evidence na pracovním úřadu. U některých to bylo i dvacet let. „Většina lidí však neměla zájem a vysvětlovala to různými zdravotními i jinými problémy,“ tvrdí Kohout. Líčil, že lidé argumentovali například křečovými žilami, pomalým pracovním tempem nebo rozvodovým řízením. „Jeden člověk tvrdil, že nemůže uklízet kolem Bečvy, protože neumí plavat,“ zmínil.
První den chyběli tři lidé
Zájem nastoupit do práce mělo nakonec třináct lidí. Na první směnu jich přišlo jen deset. Jednou z nich je bývalá účetní Eva Štěpánková, která bude koordinovat práci této skupiny. „Jsem moc ráda, že mě vybrali, i když budu pracovat za minimální mzdu. Chápu to tak, že v případě, že se člověk osvědčí, má šanci, že se plat zvýší o osobní ohodnocení,“ uvedla Štěpánková.
Skupina prošla školením bezpečnosti práce, dostala oblečení. První část pracovního dne strávili muži i ženy různého věku úklidem v třídírně separovaného odpadu Technických službách města Přerov. „Zatím to vypadá, že mají o práci zájem. Uvidíme,“ řekl ředitel technických služeb Bohumír Střelec. Pracovní dobu mají od půl sedmé do tří hodin odpoledne.
Nechuť pracovat vždy neplatí
Agentura pro sociální začleňování, která v mnoha městech pomáhá vytvářet místa pro dlouhodobě nezaměstnané ze sociálně vyloučených lokalit, upozorňuje, že problém je složitější, než se mnohým zdá. Když už přijde nabídka práce, nemusí to znamenat, že rodina na tom bude finančně lépe. Potvrzuje to výzkum organizace SPOT - Centrum pro společenské otázky a Multikulturní centrum Praha na téma „Mezi dávkami a prací, která není“.
„Rozhovory, které jsme vedli s lidmi z vyloučených lokalit, jasně ukázaly, že řada domácností nestojí mezi otázkou dávky versus práce. Zásadní pro ně je, jak pokrýt základní náklady a potřeby prostřednictvím nejvhodnější kombinace dostupných zdrojů,“ uvedla hlavní autorka výzkumu Lucie Trlifajová.
Demotivují dluhy a obava z exekucí
Problém je, že většina dlouhodobě nezaměstnaných nemá kvalifikaci, práce je málo a je špatně placená. Po odečtení nákladů na dojíždění nebo stravování se příjmy rodiny zaměstnaného nezvýší, někdy dokonce sníží. Výrazný vliv na neochotu přijmout zaměstnání má podle Trlifajové zadluženost a obava z exekučních srážek ze mzdy. Než špatně placená práce je pro mnohé nezaměstnané výhodnější zůstat na podpoře a přivydělávat si prací na černo.
O zachování pracovních návyků dlouhodobě nezaměstnaných se v roce 2012 snažil ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek zavedením neplacené veřejné služby. Pokud ji příjemce dávek v hmotné nouzi odmítl vykonávat, přišel o peníze. Ústavní soud však tento institut zrušil jako nezákonný. Základním argumentem bylo, že je to v rozporu se zákazem nucené práce.
