Ústecký kraj - Lékař krajiny - i tak někdy lidé mluví o Stanislavu Štýsovi, zakladateli české rekultivační školy. V severočeské hnědouhelné pánvi je tento muž legendou, krajinu po těžbě pomáhá vracet do života už přes 60 let.
Míst, kterým Stanislav Štýs pomáhal znovu vdechnout život, je v regionu spousta. Příkladem je třeba rekreační areál u mosteckého jezera Benedikt. Před 40 lety to byla nevzhledná krajina zničená těžbou, dnes tam odpočívají rodiny s dětmi.
Další místo s podobným osudem je mostecký Lom Vrbenský, kde dnes funguje autodrom. Stanislav Štýs ale připomíná, že právě na polygonu byly při rekultivaci velké komplikace se stabilitou podloží. „Dělaly se ohromné vrty, stabilizovalo se to a dneska je to naprosto perfektní území,“ konstatuje Stanislav Štýs.
Na rekultivovaných výsypkách v Mostě se zase staví, kromě jiného i obytné čtvrti. Někdo tam dokonce na zahrádce u rodinného domu pěstuje i fíkovníky a citrony. A podobné to je na místě bývalého lomu Hrabák, kde jsou dnes úrodné vinice. Ivan Váňa, místní vinař, tam pěstuje rulandské modré.
Krajina zdevastovaná těžbou se podle Štýsova konceptu rekultivací ze 60. let vrací do života v různých podobách. Někde je místo dolu les, jinde vodní plocha, rekreační areál nebo zemědělská půda.
Fotografický dokument - předtím a potom
Stanislav Štýs místa, která rekultivoval, současně i fotil. Pořídil tisíce záběrů dokumentujících proměny krajiny severočeské hnědouhelné pánve. Svým fotografiím přitom říká dvojčata – zachytil totiž stejné místo, ale s časovým odstupem několika desetiletí.
Jako lesní inženýr šel pracovat k dolům
Stanislav Štýs se narodil do těžbou zničené krajiny a odmítl se s tím smířit. „Můj táta byl horník, kolem samí horníci, samé haldy,“ vzpomínal v březnu Stanislav Štýs a dodal, že lidé tenkrát považovali za normální, že se s krajinou nic nedá dělat. „A já jsem šel studovat lesnictví. Získal jsem určité vědomosti, že by se to taky mohlo zalesnit,“ uvedl. Dnes vzpomíná, že tuto myšlenku mu vymlouvali pedagogové ještě během studia.
On ale u nápadu zůstal, v roce 1954 obhájil diplomovou práci, ale nešel k Lesům. Jako lesní inženýr šel k dolům, aby své představy mohl realizovat. „Kdybych šel do výzkumu, byl bych úplně jinde. Bylo by mi pěkně, bral bych granty. Ale takhle jsem měl možnost to realizovat. A to je právě ono,“ řekl v březnu letošního roku Stanislav Štýs.
Sám začal sázet stromy. Pak přesvědčil těžební firmu a z bývalých dolů dělal parky nebo jezera. „Mám ohromný pocit životního uspokojení,“ přiznal nad výsledky své práce. „Před 60 lety jsem si dal určitý životní cíl, nevěděl jsem, že je úplně reálný, a vydržel jsem u toho přes ohromné komplikace těch 60 roků a tohle je výsledek,“ shrnul Stanislav Štýs.
Česká rekultivační škola patří mezi nejlepší na světě
Rekultivace jsou dnes součástí plánu těžby od samého počátku. Mluvčí těžební společnosti Gabriela Sáričková Benešová konstatovala, že v každém momentu je třeba vědět, jak budou těžba a rekultivace vypadat a jakou podobu bude mít krajina, až těžaři odejdou.
Sám Stanislav Štýs se těžby nebojí. „Vím, že území umíme dát ještě do lepšího pořádku, než bylo před těžbou,“ uvedl. Česká rekultivační škola, které Štýs položil základy, patří mezi nejlepší na světě. Za vzor si ji vzali i v Číně.
Štýs stále pracuje jako vědec, pedagog i fotograf
Stanislav Štýs letos oslaví 85. narozeniny. S prací ale nekončí. Spolupracuje s vědeckými pracovišti a vysokými školami. U rekultivací dohlíží na postupy jako supervizor, stále publikuje a fotí.
Jeho fotografie, které už přes 60 let dokumentují proměny krajiny postižené těžbou, viděli už lidé nejen v Česku, ale také v Rakousku, Německu či Holandsku. A má už prý objednávku na pět dalších výstav.
Unikátní soubor jeho fotografií je vystaven ve věži přesunutého mosteckého kostela. Od dubna do konce června letošního roku byly jeho snímky k vidění i na Pražském hradě.
Ing. Stanislav Štýs, DrSc. (22. října 1930 Chudeřín, okres Most) je český lesní inženýr a odborník na životní prostředí (konkrétně na rekultivace po těžbě hnědého uhlí či na ochranu krajiny narušené těžební činností). V roce 1954 dokončil studium lesnické fakulty ČVUT Praha. Potom byl zaměstnán na Správě lesů v Dubí, poté změnil obor na vodohospodářského projektanta na Krajské správě meliorací v Teplicích, působil i na postu vedoucího projekce rekultivací a následně až do důchodu ve funkci vedoucího odboru revírní ekologie na Generálním ředitelství Severočeských dolů v Mostě.
Pan Štýs má v hlavě stále spoustu nápadů. Kromě jiných chce dát podnět, aby přesunutý kostel v Mostě byl vyhlášen za národní technickou památku. Má také už hotové plány rekultivace pro stávající doly – vzniknout by z nich měla obrovská jezera.
