Skauti a skautky z celé České republiky i zahraničí zamířili k památníku popravených junáků na Ivančeně. Za zapojení do odboje je na konci války popravilo gestapo. Pietní mohylu pak roky vršili skauti z kamenů, které na místo začali nosit po druhé světové válce jako projev úcty vůči svým zabitým kamarádům.
Kámen ke kameni - skauti se sešli u mohyly popravených kamarádů
Do rukou gestapa padli těsně před útěkem
Vladimír Čermák, Vladimír Pach, Quido Němec, Otto Klein a Milan Rotter se stali oběťmi nacistů v posledních dnech války. Mladíkům bylo tehdy kolem 20 let, všichni patřili k 1. oddílu Ostrava. Za německé okupace převáděli přes hranice vojáky a lidi, kteří se ocitli v nebezpečí před nacisty. Spolupracovali také s partyzány a sledovali pohyb německých vojsk. Při své činnosti se ale dostali do kontaktu s udavači gestapa, které na ně mělo políčeno. Odbojáři ze skauta zřejmě tušili, že se kolem nich stahuje smyčka, naplánovali proto přesun do Beskyd a připojení k partyzánům.
- Hyvnar Kryštof, organizátor pietní akce: „Ta odbojová skupina fungovala celou válku - podporovala partyzány, vykonávala zpravodajskou činnost. Shodou nešťastných náhod na konci války, někdo tvrdí, že i zradou, byli odhaleni. A Němci v tom zmatku a už odsunu z Ostravska měli radost, že tu skupinu na poslední chvíli odhalili a byla to vlastně už jen brutální msta.“
GALERIE
Setkání skautů na mohyle Ivančena
V předvečer plánovaného přesunu ale začalo gestapo účastníky odboje zatýkat. V období od 4. do 20. dubna bylo zatčeno přibližně 50 členů odboje Slezských skautů. Pětici mladíků po výsleších gestapo popravilo na židovském hřbitově v polském Těšíně. Přesné datum popravy není dodnes známo. Nejspíš se uskutečnila před rozedněním někdy mezi 24. dubnem a 2. květnem, tedy pár dní před koncem války. Jejich těla stejně jako ostatky dalších zavražděných skončila v hromadných hrobech. V říjnu 1946 na Ivančeně pod Lysou horou junáci založili na památku popravených kamennou mohylu. „Tohle místo si vybrali proto, že tady byl průsek a nádherně bylo vidět na Chladnou vodu, což byla taková skautská základna,“ objasňuje Stanislav Kučinski z junácké organizace.
Organizátor piety: Kluci jen plnili to, co je skautům vlastní (zdroj: ČT24)
Mohylu čeká přestavba
Od té doby k mohyle Ivančena každoročně stoupají skauti v dubnovou sobotu nejbližší svátku svatého Jiří, který je patronem skautů. Tentokrát se tam vydají 25. dubna, kdy také biskup František Václav Lobkowicz přímo na Ivančeně odslouží vzpomínkovou mši. Při pochodu k mohyle skauti i veřejnost přinášejí kamínky i balvany, z nichž narůstá pomník obklopující mohylu. Nyní zabírá asi 40 metrů čtverečních. Další stavební materiál přivezou skauti z Japonska, kde budou Ivančenu prezentovat. „Na setkání jednotlivé zahraniční výpravy přivezou kamínek ze své země a my ho pak vložíme na mohylu k dalším tisícům kamenů, které na místo nosí lidé už po generace,“ uvedla Lucie Kolischová z týmu pečujícího o Ivančenu.
Pomník má symbolizovat vlastenectví, statečnost a přátelství - tedy ideje, k nimž se hlásí i samotní skauti. Kamenná věž měří kolem čtyř metrů a do roku 1989 byla i symbolem odboje proti útlaku. Ilegálním pochodům skautů a trampů nezabránil ani komunismus, přestože byly poutě sledovány státní bezpečností. „Být skautem znamená nejenom chodit do lesa a učit se vázat uzly, ale také jakousi zodpovědnost za vlast,“ tvrdí biskup František Václav Lobkowicz.
Samotnou mohylu čeká v nejbližší době nutná rekonstrukce, protože se bortí. Skautská organizace už zná vítěze architektonické soutěže a v současnosti se připravují podklady pro územní řízení. Administrativa projektu by podle plánů měla být vyřízena v roce 2016 a poté začne rozebírání mohyly a výstavba nové.