Skauti a skautky z celé České republiky i zahraničí zamířili k památníku popravených junáků na Ivančeně. Za zapojení do odboje je na konci války popravilo gestapo. Pietní mohylu pak roky vršili skauti z kamenů, které na místo začali nosit po druhé světové válce jako projev úcty vůči svým zabitým kamarádům.
Do rukou gestapa padli těsně před útěkem
Vladimír Čermák, Vladimír Pach, Quido Němec, Otto Klein a Milan Rotter se stali oběťmi nacistů v posledních dnech války. Mladíkům bylo tehdy kolem 20 let, všichni patřili k 1. oddílu Ostrava. Za německé okupace převáděli přes hranice vojáky a lidi, kteří se ocitli v nebezpečí před nacisty. Spolupracovali také s partyzány a sledovali pohyb německých vojsk. Při své činnosti se ale dostali do kontaktu s udavači gestapa, které na ně mělo políčeno. Odbojáři ze skauta zřejmě tušili, že se kolem nich stahuje smyčka, naplánovali proto přesun do Beskyd a připojení k partyzánům.
- Hyvnar Kryštof, organizátor pietní akce: „Ta odbojová skupina fungovala celou válku - podporovala partyzány, vykonávala zpravodajskou činnost. Shodou nešťastných náhod na konci války, někdo tvrdí, že i zradou, byli odhaleni. A Němci v tom zmatku a už odsunu z Ostravska měli radost, že tu skupinu na poslední chvíli odhalili a byla to vlastně už jen brutální msta.“
V předvečer plánovaného přesunu ale začalo gestapo účastníky odboje zatýkat. V období od 4. do 20. dubna bylo zatčeno přibližně 50 členů odboje Slezských skautů. Pětici mladíků po výsleších gestapo popravilo na židovském hřbitově v polském Těšíně. Přesné datum popravy není dodnes známo. Nejspíš se uskutečnila před rozedněním někdy mezi 24. dubnem a 2. květnem, tedy pár dní před koncem války. Jejich těla stejně jako ostatky dalších zavražděných skončila v hromadných hrobech. V říjnu 1946 na Ivančeně pod Lysou horou junáci založili na památku popravených kamennou mohylu. „Tohle místo si vybrali proto, že tady byl průsek a nádherně bylo vidět na Chladnou vodu, což byla taková skautská základna,“ objasňuje Stanislav Kučinski z junácké organizace.
Mohylu čeká přestavba
Od té doby k mohyle Ivančena každoročně stoupají skauti v dubnovou sobotu nejbližší svátku svatého Jiří, který je patronem skautů. Tentokrát se tam vydají 25. dubna, kdy také biskup František Václav Lobkowicz přímo na Ivančeně odslouží vzpomínkovou mši. Při pochodu k mohyle skauti i veřejnost přinášejí kamínky i balvany, z nichž narůstá pomník obklopující mohylu. Nyní zabírá asi 40 metrů čtverečních. Další stavební materiál přivezou skauti z Japonska, kde budou Ivančenu prezentovat. „Na setkání jednotlivé zahraniční výpravy přivezou kamínek ze své země a my ho pak vložíme na mohylu k dalším tisícům kamenů, které na místo nosí lidé už po generace,“ uvedla Lucie Kolischová z týmu pečujícího o Ivančenu.
Pomník má symbolizovat vlastenectví, statečnost a přátelství - tedy ideje, k nimž se hlásí i samotní skauti. Kamenná věž měří kolem čtyř metrů a do roku 1989 byla i symbolem odboje proti útlaku. Ilegálním pochodům skautů a trampů nezabránil ani komunismus, přestože byly poutě sledovány státní bezpečností. „Být skautem znamená nejenom chodit do lesa a učit se vázat uzly, ale také jakousi zodpovědnost za vlast,“ tvrdí biskup František Václav Lobkowicz.
Samotnou mohylu čeká v nejbližší době nutná rekonstrukce, protože se bortí. Skautská organizace už zná vítěze architektonické soutěže a v současnosti se připravují podklady pro územní řízení. Administrativa projektu by podle plánů měla být vyřízena v roce 2016 a poté začne rozebírání mohyly a výstavba nové.
