České Budějovice – Alšova Jihočeská galerie zakoupila do své sbírky vzácný obraz Soběslava Pinkase. Modlitba za oběšence byla ztracená 150 let. Pinkas obraz vytvořil v polovině 19. století a zařadil se mezi přední realistické malíře. Pak své dílo ale přemaloval. Z plátna zmizel oběšenec. Rentgenové snímky ho ale odhalily.
Sto padesát let ztracená Modlitba za oběšence je opět k vidění
Zapomenutý obraz známý pouze z karikatury se stal součástí sbírky Alšovy jihočeské galerie. Patří k tomu nejcennějšímu, co ve svém fondu má. Podařilo se ho získat za dva miliony korun. Podle ředitele galerie Aleš Seiferta si to vyžádalo několikaměsíční jednání, než se podařilo domluvit finální cenu.
„Problematické bylo, jak vyčlenit v rozpočtu Alšovy jihočeské galerie tuto částku. Udělali jsme to tím, že jsme zvýšili příspěvek Alšově jihočeské galerii v rozpočtu,“ uvedl Jiří Zimola (ČSSD), hejtman Jihočeského kraje.
Obraz, jeho rentgenový snímek a verze, jak vypadal před přemalováním
Na aukci ve francouzském Dijonu obraz objevil ředitel českého fondu, který investuje do umění. Malba ale vypadala jinak, než jak ji odborníci z dochovaných pramenů znali. Soběslav Pinkas obraz z finančních důvodů upravil. V dopise otci v roce 1861 napsal: „Provedl jsem na obraze několik drobných retuší, abych ho mohl prodat.“
GALERIE
Pavel Chalupa ukazuje, kde oběšenec na obrazu původně byl zdroj: ČT24
Ještě loni Pavel Chalupa z investičního fondu Pro arte uvedl, že by obraz měl jednou určitě být k vidění v Národní galerii. Nakonec se ale dostal do Alšovy jihočeské galerie.
„My jsme se nestyděli, dotázali jsme se přímo fondu, zda obraz je ještě vůbec k mání, za jakých podmínek, a pak začala probíhat poměrně dlouhá jednání,“ popsal okolnosti, jak se obraz do Českých Budějovic dostal, Aleš Seifert.
Součástí expozice je i rentgenový snímek obrazu, a varianta, jak obraz vypadal před přemalováním.
GALERIE
Rentgenový snímek obrazu zdroj: ČT24
Obraz je podle autorky doprovodné publikace Kristýny Brožové významný především svým námětem, kdy Soběslav Pinkas zobrazil sebevraždu svého kamaráda, malíře Josefa Wehleho. „A zároveň je tento obraz výjimečný tím, jak sebevražda byla zobrazena. Protože Pinkas vycházel z reálné situace, kdy zemřelého zobrazil v trámoví, v přítmí, lehce zezadu. A pod něj umístil skupinku žen, které diskutují, proč se ta sebevražda stala, a trošku toho zemřelého pomlouvají,“ uvedla Kristýna Brožová. Dodala, že Pinkas se obrazem částečně chtěl pomstít ženám, které klevetily, místo aby zemřelého odřízly.
V roce 1861 Modlitbu za oběšence Pinkas vystavil na pařížském salonu. Na tu dobu příliš realistická malba se ale setkala s posměchem a nepochopením. „Téma sebevraždy bylo ještě po celé 19. století tabu, u nás třeba až do vystoupení Masarykova. Oběšenec skutečně na tom salonu zaujal – vzbudil odpor,“ řekl loni Pavel Chalupa.
Nálada umělce se v 19. století v díle nesměla promítnout. „Realismu vyjadřující se často až drsným naturalismem v podstatě visel ve vzduch na přelomu padesátých a šedesátých let 19. století v Paříži,“ řekl loni Vít Vlnas, tehdy ředitel Národní galerie.
Detail obrazu Modlitba za oběšence
Ženy pod oběšencem navíc čekají na kousky smyčky – podle pověry jim měly přinést štěstí. „Dnes tam oběšence bohužel vidět nemůžeme, protože Pinkas obraz kvůli prodeji přemaloval, ale zůstává nám tady alespoň symbolická oprátka, vlevo dole na proutěném koši, která nám toho oběšence v dnešní době zastupuje,“ uvedla autorka doprovodné publikace Kristýna Brožová.
Podle Kristýny Brožové tímto obrazem Soběslav Pinkas předběhl svou dobu: „Protože na rozdíl od svých kolegů, kteří se odvážili sebevraždu zobrazit, tak nezobrazil nějakého ležícího zemřelého, ale skutečně toho oběšence. Zároveň v českém prostředí ten motiv sebevraždy také nebyl obvyklý, takže v českém i francouzském prostředí toto dílo skutečně vyniká. Můžeme říct, že Soběslav Pinkas byl vlastně umělec podobného rázu jako Édouard Manet, s ním studoval u Thomase Coutura v pařížském ateliéru. Ale tímto obrazem Maneta vlastně předběhl. A takovéto dílo by se perfektně vyjímalo i v Musée d'Orsay třeba vedle Manetovy Snídaně v trávě nebo Olympie,“ dodala Kristýna Brožová, autorka doprovodné publikace.
Soběslav Pinkas, původním jménem Hippolyt Pinkas (7. října 1827, Praha – 30. prosince 1901), byl český malíř, karikaturista a veřejný činitel.
Hippolyt Pinkas po studiích na gymnáziu začal studovat práva. V době studií si jméno Hippolyt změnil na Soběslav. Od roku 1849 studoval na pražské malířské akademii v ateliéru Christiana Rubena, odkud po dvou letech na radu Josefa Mánesa odjel studovat na Akademii do Mnichova. Později odjíždí studovat do Francie, kde se také oženil s Adrienou Denoncinovou.
V roce 1865 se na čas vrací do Čech, neboť zemřel jeho otec. Natrvalo se do Čech vrací roku 1869. Žil v Praze na Malé Straně, přijal místo profesora kreslení, kterým zůstal 25 let.
Jeho vnukem byl Jiří Voskovec.
Podrobnější informace o okolnostech vzniku obrazu je možné najít na webu Galerie výtvarného umění v Chebu, kde byl obraz na podzim 2014 vystaven.
Hodnota obrazu je podle ředitele Alšovy jihočeské galerie nevyčíslitelná. „Na druhou stranu, v aukčním prostředí by byla hodně vysoká, v řádech milionů, určitě nad pět milionů,“ řekl Aleš Seifert.
Galerie v posledních pěti letech sází na velké projekty. Odráží se to i na návštěvnosti. Od roku 2010 se počet jejích návštěvníků zdvojnásobil.
V loňském roce Alšovu jihočeskou galerii navštívilo skoro 60 000 lidí.
Díky tomuto obrazu chce Alšova jihočeská galerie vyjednávat o výměnných zápůjčkách významných děl. Ve Wortnerově domě Alšovy jihočeské galerie teď bude obraz do Velikonoc, pak ho čekají další expertizy a následně poputuje na další výstavy, které budou věnovány 19. století.
Obraz Modlitba za oběšence získala Alšova jihočeská galerie (zdroj: ČT24)