Hračky jsou staré jako lidstvo samo. Kromě lidské fantazie a zručnosti jsou také bezprostředním odrazem doby a prostředí, ve kterém vznikaly. Jednoduché dřevěné panenky, hadi nebo husaři pocházejí z počátku 19. století. Ty si ještě děti vyráběli samy. Nebo je pro ně vyřezávali rodiče. Ani stavebnice ale nejsou v hraní ničím novým.
„Máme tady stavebnici, která pochází někdy z konce 19. století a je z kamene. Je to taková rarita,” dodává kurátorka výstavy Alexandra Zvonařová.
Už v 17. a 18. století začala profesionální výroba a prodej hraček. Představují zmenšené modely skutečnosti a používají se nové materiály. Kromě dřeva, hlíny, nebo látky také cín, stříbro papír a vosk. Podle Alexandry Zvonařové pak vývoj pokračoval k hračkám mechanickým, ty se poprvé objevují kolem poloviny 19. století.
Nejmladším exponátům je od padesáti do třiceti let. Například nestárnoucí stavebnice Merkur nebo plastové figurky Igráčci. Jen v kategorii hraček dřevěných jsou pro srovnání k vidění i současné. V takové záplavě je i pro některé dospělé těžké odolat a aspoň chvilku si s něčím nepohrát. Blanka Vaňková z jindřichohradeckého muzea doplňuje, že je součástí výstavy také velká herna, pískoviště, kde si mohou návštěvníci hrát, mohou i omalovávat a připraveno je také bludiště.
V předvánočním čase může návštěva výstavy posloužit i jako inspirace. Pro děti, co si mají pod stromeček přát a pro dospělé, jako hračku jim věnovat. Pokud vyberou hračky z dostatečně odolného materiálu, může se i z nich za čas stát muzejní exponát.
