Praha – Česká republika se v minulosti stala útočištěm mnoha vynálezců. Ne náhodou zde proto vzniklo hned několik známých myšlenek. Ať už šlo o bleskosvod, měkké kontaktní čočky nebo semtex. I sladit kostkami cukru začali právě Češi. S nápadem vyrábět cukr v kostkách ale nepřišel Čech, nýbrž Švýcar, ředitel rafinerie cukru v Dačicích Jakub Kryštof Rad. Na Jindřichohradecku převzal tamní rafinerii, která pod jeho vedením jen vzkvétala. Pod jeho vedením se začal cukr dovážet do celé jižní Moravy, do jižních a východních Čech či rakouského pohraničí.
Kostku cukru si poprvé do čaje hodili obyvatelé Dačic
O rafinerii se ale začalo mluvit až v souvislosti s výrobou a prodejem kostkového cukru. Legenda praví, že za Radovým vynálezem stála jeho žena Juliana, která si nešťastně poranila prst, když odsekávala kousky sladidla z cukrové homole. Její muž nelenil, nechal vyrobit mosazné mřížky se čtvercovými otvory, do nich nasypal vlhký moučkový cukr, který vylisoval a několik hodin sušil. Kostkový cukr tak byl za chvíli na světě.
Svůj vynález pojmenoval jako čajový cukr
Na podzim 1842 manželku obdaroval balíčkem s 350 bílými a růžovými kostkami, v lednu následujícího roku obdržel na jejich výrobu patent a na podzim téhož roku je začal v Dačicích vyrábět pro trh pod názvem čajový cukr či vídeňský kostkový cukr. Později prodal patent za dvanáct tisíc zlatých rafinerii, kterou ještě tři roky řídil. Potom se odstěhoval s rodinou zpátky do Vídně, kde pracoval jako tajemník hospodářské komory, podnikal neúspěšné pokusy se zavedením optického telegrafního systému a nakonec se vrátil do původní branže.
- Jakub Kryštof Rad se svou chotí zdroj: www.wikipedia.org
- Památník k první vyrobené kostce cukru v Dačicích zdroj: www.wikipedia.org
I když dačická rafinerie přešla ještě pod Radovým řízením od zpracování třtinového cukru k řepnému, začal její provoz stagnovat. Jedním z důvodů bylo to, že na Vysočině nejsou ideální podmínky pro pěstování cukrové řepy a dovoz suroviny z Polabí se prodražoval. Rafinerie byla po několika letech uzavřena, její budovy srovnány se zemí. Dnes na jejím místě stojí kulturní dům. S rozšířením výroby kostkového cukru se na Radovo autorství téměř zapomnělo. Až ve třicátých letech 20. století jeden historik cukrovarnictví údajně prokázal, že dačický ředitel byl prvním, kdo kostce pomohl na svět. Město Dačice proto nechalo odhalit u kostela sv. Vavřince památník kostky cukru. Pamětní deska byla odhalena v roce 2003.
Rad se narodil ve švýcarském Rheinfeldenu. Vyrůstal ale ve Vídni, odkud jej na jaře 1840 povolal do Dačic na Jindřichohradecku majitel tamní rafinerie Franz Grebner v naději, že oživí skomírající podnik. Rad nakoupil moderní stroje, do výroby zapojil první parní stroj v okolí a rozšířil odbyt. Zemřel ve Vídni v roce 1871.