V Čechách byl Janula horníkem i dřevorubcem, ale maloval pořád. Nepřestal snít ani o Paříži, přestože nesměl nikam cestovat. „Měl jsme pocit, že ta Paříž je prostě nutná k tomu, aby se člověk opravdu mohl silně vyjádřit,“ vysvětluje Janula. Do Čech se vrátil až na jaře 1990. Vystavovat zde začal až po deseti letech. „Dělám ty věci na zemi a dělám jich vždycky řadu. Běhám od obrazu k obrazu a najednou mám pocit, jako by se ten obraz začal dělat sám,“ popisuje vznik svých děl.
