Praha – Uprostřed zuřící druhé světové války se na západním pražském předměstí v Motole otevřela první část nové nemocnice. Zahájení jejího provozu 4. ledna 1943 se obešlo bez slavnosti i bez pozornosti médií. Zprvu šlo o pobočku vinohradské nemocnice a vznikla z nouze poté, co němečtí okupanti zabrali část pražských zařízení a zbylé kapacity již nepostačovaly. Dnes patří k největším a také nejúspěšnějším zdravotnickým zařízením v Česku.
Největší pražská nemocnice začínala ve válečném provizoriu
Že bude v Motole stát nemocnice, rozhodlo tehdejší pražské vedení již před válkou. Po okupaci českých zemí však byla příprava zastavena a z velkorysého projektu se stala provizorní nemocnice, která měla pomoci při akutním nedostatku lůžek. Příčinou bylo nejenom zabrání většiny pražských klinik okupanty, ale také příliv lidí vyhnaných ze zabraného příhraničí.
Stavbu pavilonů dostali na starost architekti František Čermák a Gustav Paul, vytvořili je ovšem tak, aby bylo možné snadno je nahradit. Byly proto z kombinovaných materiálů s převahou dřeva. „Původní stavby jsou všechny orientovány ve východní části areálu – z toho důvodu, že se vědělo, že se bude stavět jenom provizorní nemocnice,“ přiblížil současný ředitel špitálu Miloslav Ludvík. Provizorní konstrukce budov také zabránila tomu, aby je německá vojska koncem války zabrala.
Fakultní nemocnici v Motole, která má přes pět tisíc zaměstnanců, tvoří dva propojené monobloky a několik samostatných pavilonů, to vše na ploše 39 hektarů. V nemocnici funguje například i speciální základní škola pro dětské pacienty, též s postižením či vývojovými vadami. Nemocnice je výukovou základnou 2. lékařské fakulty UK v Praze, využívají ji i 1. a 3. lékařská fakulta UK.
Z provizoria největší nemocnicí v Praze
Po válce byla motolská nemocnice osamostatněna a začala se rozrůstat. První „akvizicí“ byl v roce 1948 lupusní ústav, který existoval již od roku 1937, ale býval samostatný. Dnes je v jeho budově pavilon infekčních hepatitid. Od roku 1958 sloužilo pacientům radioizotopové oddělení (dnešní klinika nukleární medicíny a endokrinologie). Fakultní nemocnicí je Motol od roku 1971. Tehdy se nemocnice sloučila s Dětskou fakultní nemocnicí, která bývala na Karlově, a Fakultou dětského lékařství. „Na Karlově už se v 50. letech vědělo, že se bude stavět Nuselský most a nemocnice se bude bourat. Proto se urychleně hledal náhradní prostor a v Motole byly pozemky určené právě pro výstavbu nemocnice,“ vysvětlil vznik motolské dětské nemocnice ředitel Ludvík.
Kapacita nemocnice v Motole
- po otevření: 500 lůžek
- po otevření dětské části: 2 750 lůžek pro dospělé a 923 lůžek pro děti
- dnes: 2 410 lůžek
Dětské oddělení ovšem začalo vznikat až po formálním sloučení. Stavba jeho budovy začala v roce 1974 a do roku 1978 byla otevřena oddělení děstské chirurgie, onkologie, oční klinika a dětské kardiocentrum a také dětská psychiatrická klinika, která je jediná svého druhu v Česku. Kromě dětských oddělení jsou v nemocnici i další důležité kliniky – například plicní, která existuje už od samotného počátku, či gynekologie.
Nová oddělení vznikala v Motole i v posledních desetiletích. Od roku 1993 se o pacienty stará kardiovaskulární klinika pro dospělé, již založila část lékařů a sester z dětského kardiocentra. O čtyři roky později začalo fungovat Transplantační centrum, které provádí transplantace plic. V roce 2002 vznikla také klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku či spondylochirurgie.
Rozhovor s Miloslavem Ludvíkem (zdroj: ČT24)
Centrum špičkových expertů
Na odděleních, z nichž mnohá jsou unikátní v českém, ale i evropském měřítku, probíhají také výjimečné operace. Významné je z tohoto hlediska dětské kardiocentrum i kardiovaskulární klinika pro dospělé. Na klinice dětské hematologie a onkologie proběhla první dětská transplantace kostní dřeně, nemocnice provedla též první dětskou transplantaci ledvin a je v Česku jediná, která provádí transplantace plic. Významné je i novorozenecké oddělení, které se specializuje na narozené děti s vrozenými vývojovými vadami.
Za úspěchy motolské nemocnice stojí lidé, kteří jí prošli, například Josef Koutecký a Josef Švejcar, kteří stáli u zrodu významných dětských oddělení. Současným přednostou kliniky dětské hematologie a onkologie je Jan Starý, který stál u zahájení dětských transplantací kostní dřeně, za transplantacemi plic zase stojí tým Pavla Pafka.