Prohlédněte si libeňský kostel sv. Vojtěcha
Je to právě 110 let, kdy členové katolického sboru Bonifác položili základní kámen ke stavbě tohoto provizoria a o rok později ho už zasvětili svatému Vojtěchovi. Samotné stavbě předcházelo připojení Libně k Praze a ohromný nárůst počtu zdejších obyvatel. Libeň se koncem 19. století zvětšila pětinásobně a kaple na zdejším zámečku už věřícím nemohla stačit.
Libeň (německy Lieben) v minulosti díky svému členitému reliéfu patřila k nejromantičtějším pražským předměstím. V druhé polovině 19. století se změnila na průmyslové centrum severovýchodu Prahy. V letech 1898–1901 byla Libeň městem. Dne 12. září 1901 byla na základě zemského zákona Libeň připojena k Praze jako její osmá čtvrť. (Zajímavostí je, že sousední a Praze výrazně bližší Karlín se spojil s Prahou až o 20 let později.)
Secesní kostely stojí v Praze všeho všudy tři. Jeden je na Žižkově, druhý v Bohnicích a třetí právě v Libni. Libeňský kostel sv. Václava je dílem architekta Emila Králíčka a stavitele Matěje Blechy. A zatímco zvenku si zachovává umírněnou střízlivou podobu, uvnitř příchozího hned nadchne výrazná členitá konstrukce střechy. A pochopitelně i všechny další dřevěné detaily.
Další secesní kostely v Praze
- Kostel sv. Anny na Žižkově
Trojlodní žižkovský kostelík sv. Anny z let 1910-1912 navrhl architekt absolvent vídeňské umělecké akademie Eduard Sochor. Stojí na rohu Jeseniovy a Tovačovského ulice.
- Kostel sv. Václava v Bohnicích
Kostel sv. Václava stojí v areálu bohnické léčebny. Navrhl ho architekt Václav Roštlapil, absolvent vídeňské umělecké akademie. Ten navrhl projekt velkoryse řešeného areálu někdejší léčebny choromyslných – inspiroval se obdobně koncipovaným areálem vídeňského Steihofu architekta Otto Wagnera. Václav Roštlapil projektoval jednotlivé pavilony, domy lékařů a další objekty. Hlavní dominantou secesního areálu se stal kostel sv. Václava v centrální části, ukončený vysokou věží, která je vidět na horizontu města z velké vzdálenosti. Kostel zdobí plastiky Celestýna Kloučka a Františka Hergessela. Stavělo se v letech první světové války, na dokončení pracovali i váleční zajatci. V komunistické éře byl kostel proměněn na skladiště, po roce 1989 byl opraven a znovu vysvěcen.
Václav Sochor, farář v kostele sv. Vojtěcha, ke svému působišti uvedl: „V kostele se dobře slouží a i když odtud třeba odcházíte a chvíli si sednete a rozhlédnete se, tak tady máte takový vnitřní pocit, prostě dobro na duši.“
Historik architektury Zdeněk Lukeš vysvětlil, jak se vybavení přesunulo z jednoho do druhého secesního kostela: „Kostelík svatého Vojtěcha v Libni přišel o své původní vybavení asi někdy po válce a pravděpodobně nějakou dobu nefungoval. A potom byl vybaven zařízením z také zrušeného kostela právě v bohnické léčebně.“
V kostele nalezneme i vzorně vedenou farní kroniku včetně dobových fotografií. Dochoval se i návrh, jak by měl kostel vypadat, kdyby libeňští farníci sehnali kdysi peníze na zbudování nového chrámu, místo provizorního.
Dnes už ale kostelu svatého Vojtěcha bourání pochopitelně nehrozí a současní farníci sem znovu nacházejí cestu.
Farář Václav Sochor popsal věk návštěvníků kostela: „Já říkám, že se rozevírají generační nůžky. Naše generace, když jsme byli my mladí, nás chodilo opravdu málo. Vidím to na některých starších fotografiích. V dnešní době ti, kteří se sem přestěhovávají, mají malé děti, jsou to lidé, kterým je kolem třiceti let. Ti sem přicházejí. A mezi tím je zase ta střední generace, těch je poměrně málo, a potom starší generace, která pochází přímo z Libně, která se sem ani nenastěhovala, ale která tvoří to jádro farnosti.“
Bohoslužby v kostele probíhají vždy v neděli a o svátcích v deset dopoledne. Na Štědrý den pak v deset večer. A místo má skutečně k Vánocům velmi blízko. V sousedním libeňském zámečku se před 202 lety rozsvítil první vánoční stromek v Čechách.
Další provizorní stavby v Praze
Historik architektury Zdeněk Lukeš připomněl další budovy, které vznikly jako provizorní, ale stojí dodnes: „Například některé stavby, které se do dneška zachovaly na Výstavišti, samozřejmě včetně Průmyslového paláce, byly myšleny původně jenom jako krátkodobé, měly být po výstavách zbourány a více méně shodou náhod zůstaly zachovány.“
