"Porážka v referendu neznamená, že se uzavřela cesta, v žádném případě, a všechny vás zvu k budování socialismu", taková byla jedna z vět, kterými venezuelský prezident Hugo Chávez reagoval na svoji nedělní prohru v referendu o ústavní reformě. "Prozatím jsme to nedokázali", řekl Chávez a použil stejný výraz "prozatím" jako po porážce jeho neúspěšného vojenského puče v roce 1992. Chávez se tedy doživotním prezidentem nestane. "Prozatím", jak říká. Jaké trumfy mu ale zbývají teď, po jeho první volební porážce za 8 let prezidentování?
Latinské oči Filipa Kandy: Dosti bylo Cháveze (nebo tu bude ještě dlouho?)
Místo ústavy zákony a dekrety
V první řadě je třeba připomenout, že Chávezův současný prezidentský mandát vyprší v roce 2013. Do té doby se ještě může o leccos pokusit. Nedělní porážka ale pro něj byla důležitým signálem. Jestliže před rokem získal při svém znovuzvolení prezidentem 7.1 milionu hlasů, tak teď získal pro svoji ústavní reformu jen 4.3 miliony hlasů. To ale neznamená, že by Chávez za rok ztratil téměř 3 miliony hlasů. Jeho stoupenců je pravděpodobně více než těch, co hlasovali pro jeho projekt reformy. Chávez se o další změny určitě bude pokoušet dál. Co tedy lze od něj čekat?
Důležité je jedno: Podle článku 345 současné venezuelské ústavy nemůže návrh ústavní reformy předložit po jejím odmítnutí ve stejném volebním období znovu. Některé významné změny ale přesto může prosadit. Postačují mu k tomu dosavadní zákony a dekrety. Některé z nich sám vyhlásil (dekrety) či pozměnil (zákony) a nechal schválit kongresem počátkem roku 2007. S jejich pomocí sice nebude moci prosadit strukturální změny, například zavést socialismus, ale může nastartovat některé velmi specifické projekty, jako jsou nejrůznější sociální programy, zkrácení pracovní doby nebo posunutí venezuelského času (to by mělo platit už od této neděle).
Chávez ale také stále disponuje pověřením kongresu vyhlašovat nové zákony, takže i tady lze jistě očekávat další iniciativy. Podle některých odborníků by se, jako k extrémnímu opatření, mohl uchýlit i ke svolání ústavního shromáždění. Podle platné ústavy k tomu mají oprávnění právě prezident a kongres. Lze očekávat, že právě touto cestou by se o prosazení ústavní reformy mohl pokusit znovu. A také se můžeme domnívat, že to neudělá příliš brzy, třeba již v příštích měsících. Určitě si počká, až od jeho nedělní porážky uplyne vhodná doba.
Hořká vítězství a sladké porážky
V politice se často říká, že vítězství bývají tak hořká, jak sladké jsou porážky. Určitě lze toto rčení uplatnit i při hodnocení nedělního venezuelského referenda. Opozice zaznamenala významné vítězství. Bylo prvním za celou Chávezovu éru a dalo jasně najevo, že vše má své meze, a že opozice může prosadit svou vůli. Ovšem v praxi vítězství opozice situaci nikam neposouvá. Chávez zůstává u moci do roku 2013 a ve Venezuele zůstává současná situace. Chávez nakonec svým uznáním porážky získal jakýsi demokratický charakter svého režimu. Teď už nikdo nemůže říci, že se opozice ve Venezuele nemůže vyjádřit nebo že se volby falšují.
Nedělní porážka také donutí Cháveze starat se o to, kdo bude jednou jeho nástupcem, který by pokračoval v jeho bolívarovském projektu. To bude pro někoho s tak silnou individuální osobností jako je Chávez sice těžké, ale donutí ho to svůj projekt institucionalizovat (propůjčit mu charakter instituce). A pokud to dokáže, může se jeho proud udržet dlouho u moci.
Těsně prohrané referendum dává také Chávezovi a jeho režimu demokratický charakter, který bude chtít on sám využít ke konsolidaci svého bolívarovského projektu a politických myšlenek. Zároveň ho to nebude nutit do žádných změn. Jak ve vnitřní politice, tak i navenek. Slovní potyčky s „ďáblem“ Bushem, „lokajem“ Uribem a „nabubřelým“ králem Juanem Carlosem podle všeho budou pokračovat.