Před nedávnem odvysílala televize Nova zprávu o tom, že se našla skupina žen protestujících proti tomu, že v zákonech, ba dokonce i v Ústavě České republiky se píše o voličích, poslancích, senátorech, jako by v češtině nebyly voličky, poslankyně senátorky. To tyto ženy zjevně popudilo a rozhodly se to změnit. Krátce nato jsme v pořadu Média a svět měli jako jednoho z hostů (či snad jednu z hostek) manželku Daniela Landy Mirjam Landovou. Jenže ona si nepřála být Landová, chce zůstat jen Landa. Tohle přání je třeba respektovat a alespoň oficiálně se mu podřídit. Potřeba měnit ústavu mi připadá lichá, a pominu-li to, že měnit ústavu země je složitý legislativní proces, k němuž se nemůžu vyjadřovat, pak mi to nedá, abych se na to všechno nepodíval z hlediska jazyka našeho rodného.
Čeština před kamerou (71) - Lingvistky rodu a desetibojařský hvězdář Roman Šebrle
V právnických, resp. úředních a jiných textech se užívají zhusta jen mužské podoby, a tak třeba ve školním řádu je napsáno, že žák má chodit do školy včas a upraven… žákyně tedy můžou přijít později a zmustrovány? Znamená snad nápis prostor vyhrazen držitelům VIP karet, že držitelky mají zkrátka smůlu a místo ať si hledají jinde? Ó nikoli!
Už jsem se tady o tom kdysi zmiňoval, teď přidám ještě jeden důvod. Slovní dvojice typu držitel - držitelka nejsou totiž symetrické. Ten držitel má gramaticky sice přiřazen automaticky rod mužský, ale z věty Držitelé VIP karet cestovali byznys třídou, se nejsme s to dozvědět, zda šlo skutečně jen o muže, nebo o muže a ženy. Z hlediska rodu biologického (a tady odkazuji na předchozí díl Češtiny před kamerou) je ho tady užito jako rodově neutrálního výrazu. A tohle v češtině opravdu umějí hlavně maskulina. Říká se jim generická maskulina a na rozdíl od tvaru držitelka - držitelky, které zůstanou gramaticky i biologicky vždy ženské, se do těchto typů textů hodí geniálně a jedinečně. Jména ženského rodu jsou tak rodově příznaková, maskulina nikoli.
Lingvistky rodu navrhly - pokolikáté už?! - užívat duálně Žákyně/žáci jsou povinny/povinni…atd. Nechci a nebudu to komentovat. Pominu-li prkennost a nepřirozenost těchto genderově jistě emancipovaných vyjádření, pak to nechám na uživatelích, a tedy na úzu. Mně se do toho teda vůbec nechce a jen připomínám, že vedle generických maskulin máme i generická feminina: stálice, hvězda, celebrita, ikona. Zatím pořád je mi bližší užívat desetibojařská hvězda Roman Šebrle než desetibojařský hvězdář.
U toho přechylování ženských příjmení díky české příponě -ová jsem zatím pořád ještě pro. Mirjam Landová měla v titulku Landa, ale v maskérně i v režii jsme všichni říkali a skloňovali Landová, Landovou. A to je ten hlavní důvod, proč to -ová čeština zatím stále ještě užívá. Pokud se vzdáme tohoto gramatického prostředku vyjadřujícího nejen rod, ale i pád, pak nám v češtině vznikne docela zbytečně docela početná skupina nesklonných ženských jmen. A koneckonců zkusme novinový titulek: Setkání Putina, Bushe a Merkel. Co mu říkáte?
Argument, že tím -ová przníme ženě její jméno nebo vyjadřujeme neúctu, neobstojí. To bychom pak nikdy nemohli říct, že se Sarkozymu s Bushem nejednalo nejlíp, protože jim našimi pádovými koncovkami to jméno „poznamenáváme“ taky. To není žádná naše nabubřelost ani gramatické švejkovství. Čeština je zkrátka taková. Možná nabubřelá. Možná švejkovská.