Jakýkoliv další krok jakéhokoliv domácího mužstva, tedy například postup ze skupiny, by byl spíše zázrakem. Výkonnostní rozdíl je prostě příliš veliký. Jakoby to napovídala už sama jména českých hráčů, namátkou Šourek nebo Vlček, a to prosím bez jakékoliv stopy výsměchu. Přečteme-li soupisku kteréhokoliv soupeře z vyspělé Evropy, najdeme tam snad všechny barvy světa. Prostě liga odráží celkovou ekonomickou pozici naší země v Evropě. Jsme chudí a lovíme pouze v domácích polích. A to ještě jen na chvilku.
Jakmile trochu uzrají, znáte to, takové ty zelené banány, co jsou připraveny na dlouhou přepravu, už jedou ven. Aby tyto banány přinesly nutné peníze, které náš fotbal tak těžko získává. Sponzoři jsou málo dostateční a ještě za to chtějí, aby se snad vymazaly tradiční názvy mužstev nebo lig jako takových. A příjmy ze vstupného jsou spíše kosmetické. Je to uzavřený kruh. Jak by mohli lidé platit za takovou bídu, jak můžeme za takové peníze očekávat něco jiného? Ale tady právě patří Slavii, resp. jejímu trenérovi Jarolímovi, dík. Snaží se budovat mužstvo s postupným vzestupem.
A tyto kroky jsou právě na úpatí té zdolávané hory. Jedině bohužel průměrní fotbalisté s mimořádnou vůlí a chutí se porvat mohou za nás uspět. Ti dobří zmizí ve světě. Slavia prostě evidentně našla alternativní cestu. Podobná konfrontace, jakou prožila včera, tedy zápas s mužstvem z evropské špičky, ani jinak nemohla dopadnout. To Ajax ještě roztápával cestu do obvyklé formy, Sevilla už je evidentně blíže svému optimu. Slavia ovšem také.
Tak nebuďte smutní, slávisté. Nejsme úspěšnější téměř v žádném oboru lidské činnosti. Je prostě běžné, že po těch nejlepších sáhnou bohatší. Taková je demokracie, ta na barvy dresu nekouká. Slavia si zatím nevede špatně a pokud dokáže ještě jednou uspět se Steauou, půjde alespoň do nižšího poháru. Na víc současný český klubový fotbal nemá.
